Kevin Magnussen, který se nakonec stal jezdcem týmu Renault ve Formuli 1, přiznal, že měl těsně před podpisem smlouvy v DTM. Teď je ale rád, že smlouvu nepodepsal a může jezdit v F1.
Dánský pilot, Kevin Magnussen, nezažil letos zrovna pohodovou zimu. V den svých narozenin dostal od McLarenu, svého tehdejšího zaměstnavatele, výpověď. Následovaly testy pro Mercedes a Porsche pro sérii WEC s tím, že doufal, že v roce 2016 dostane šanci závodit v nějaké sérii. Dán se kromě DTM zajímal také o americké IndyCar. Pak měl ale už těsně před podpisem smlouvy v DTM, jak teď přiznává. Nakonec se ale mladík rozhodl počkat si, což se mu vyplatilo, když si ve finále plácl s nově vznikajícím týmem Renaultu v F1.
"Angažmá v DTM jsem byl velmi blízko. Musím přiznat, že na mě působili opravdu přitažlivě. Nějakým způsobem mě to k nim přitahovalo," říká Kevin Magnussen, který testoval zkraje prosince speciál Mercedesu pro DTM. Po tomto testu byl často medii označován jako vážný kandidát na testovací nebo závodní sedačku u Mercedesu v DTM. Už jeho otec, Jan Magnussen, se v DTM, respektive ITC, prezentoval, když v letech 1995 až 1996 pilotoval závodní C-Klasse.
"Ale teď jsem opravdu rád, že se nic neudálo," pokračuje mistr Formule Renault 3,5 World Series z roku 2013. "Jsem rád, že jsem nepropadl panice a nepodepsal žádný kontrakt, který by nebyl mojí absolutně prvotní volbou, a také že jsem byl dostatečně smělý a počkal si, až se naskytlo něco lepšího. Teď mohu opravdu říci, že jsem opravdu tam, kde chci být."
Jen připomeňme, že smlouva mezi Renaultem a Magnussenem spatřila světlo světa velice rychle. Jejím základem bylo, že sponzor tehdejšího pilota týmu, Pastora Maldonada, společnost PDVSA nemohla kvůli klesajícím cenám ropy dostát svým závazkům a Venezuelan tak o svoje místo přišel. "Mezi podpisem na smlouvě a oficiálním zveřejněním uplynuly přesně dva dny. Byl to příjemný nástup k Renaultu. Atmosféra v Enstone na mě ihned zapůsobila. To, co jsem tam viděl, mě od prvního momentu přesvědčilo, že mě tam čeká zářivá budoucnost."
Zvýšené kombíky jsou fantastickým příkladem toho, jak jsou vlastně všechna SUV zbytečná a právě proto je mám tak rád. Dnes testované Volvo nabídne kvalitnější materiály uvnitř, než minule testovaný Mercedes GLE, světlá výška je vyšší než u Kodiaqu a výbavou dokáže konkurovat luxusním německým limuzínám. To vše za podobnou cenu ekvivalentně ojetého trojkového Superbu Scout, který je o úroveň níž. Má to vůbec nějaký háček?
Prémiová SUV jsou u nás velice oblíbená a na silnicích jich vídáme opravdu mnoho. Pořizovací ceny ovšem běžně atakují hranici 3 milionů korun, což není úplně málo. Není tak divu, že se lidé rozhlíží i na trhu ojetých automobilů, kde jsou ceny podstatně příznivější. Jak jezdí tento bílý kousek z roku 2020?