Timo Glock vysvětluje, proč musel čekat na své druhé vítězství v DTM dlouhé dva roky. Podle Němce šlo o proces, během kterého musel uzpůsobit svůj jezdecký styl z F1 vozům DTM.
Timo Glock pronikl do F1 v roce 2004, kdy jako třetí jezdec týmu Jordan v Kanadě zaskakoval za Giorgia Pantana - vstup do F1 to byl povedený, když hned vyjel body za 7. místo. Poté odjel ještě další tři závody v této sezoně. Natrvalo se do F1 dostal ale až v roce 2008 s týmem Toyoty. Zde působil až do jejího odchodu z F1 na konci sezony 2009. Poté jezdil v letech 2010 až 2012 v týmu Marussia.
Přestup do DTM ke značce BMW přišel před sezonou 2013. Svoji první sezonu v prestižní německé sérii zakončil vítězstvím na Hockenheimringu při posledním závodu roku. Od té doby se dostal už ale na podium jenom jednou. Až přišel závod na Oscherslebenu 2015, kde opět vyhrál (předtím vůbec poprvé stanul na pole-position).
"Během svého působení v F1 jsem šampionát sledoval a nemohl jsem pochopit, proč jsou mladíci, kteří do DTM přicházejí z F3, ihned schopni bojovat na špici. Přitom když příjdou do DTM lidé z F1, tak mají problémy," odpověděl Němec na otázku Autosportu, proč mu tak dlouho trvalo, než navázal na své premiérové vítězství.
"Seděl jsem před televizí a říkal si: 'To přece nemůže být tak těžké. Co je tak těžké na těchto cestovních vozech?' Poté jsem odjel svůj první test ve Valencii a hned jsem zpozoroval, že jde o něco úplně, úplně jiného. Je těžké se do toho dostat. Svůj jízdní styl z F1 musíte absolutně změnit a přizpůsobit se DTM."
"Nemluvíme zde o sekundách, které musíte najít, ale o posledních třech desetinách. To je opravdu těžká práce" Svoji roli hraje váha - vozy DTM váží dvakrát tolik co monoposty F1. Minimální váha je v DTM stanovena na 1 120 kg. "Díky vyšší váze se cítite opravdu špatně, nebo hůř než v F1. Je to problémem."
"Řeknete si: 'OK, při nájezdu do zatáčky zabrzdím o 2 metry později. Ale na výjezdu ze zatáčky za to budete pykat. Nic tím nezískáte. Mluvíme zde o 1, 2 metrech nebo 10 barech brzdného tlaku. Je to tak těžké zvládnout."
"Když skoro celý svůj život sedíte v monopostu F1 a přijíždíte do zatáčky v rychlosti 320 km/h, tak musíte začít brzdit 100 metrů předem. V autě DTM jedete zhruba 250, 260 nebo 270 km/h a musíte brzdit zhruba 110 až 120 metrů před zatáčkou. Prostě Vám to nejde do hlavy. Blížíte se do zatáčky a říkáte si: 'To není možné, že už tak brzy musím brzdit.' To Vám opravdu ztěžuje život."
Modely úspěšné automobilky Cupra prošly v nedávné době faceliftem, který se týká i pohledného kombíku Leon Sportstourer. Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná jen o lehké omlazení designu, jak to u faceliftů bývá zvykem, jenže to je omyl. Změněna byla jedna velice podstatná věc, která tento sportovní kombík posunula do vyšší ligy.
Extrémní výkon přes 1.000 kW byl na běžný provoz až příliš – alespoň podle Xiaomi, které svůj hypersedan SU7 Ultra softwarově omezilo. Po silné kritice uživatelů ale automobilka otočila a výkon hodlá znovu uvolnit. Informoval web Carnewschina.
Do naší recenze tento týden zavítala modernizovaná Toyota ProAce Verso v prodloužené verzi L2, která vychytala drobné nedostatky starší verze. Jedná se o víceúčelového parťáka, který je překvapivě komfortní. Početnější rodiny, které si nemohou dovolit Multivan či Mercedes-Benz třídy V, budou dost možná překvapeni, že se jedná o konkurenceschopného rivala.
S příchodem elekromobility jsme byli svědky vzniku hned několika opravdu rychlých aut na baterky, která na semaforu sice potrápila kde jaký supersport, ale při řízení chyběly emoce a ani v zatáčkách to mnohdy nebyla moc zábava. Rychlost zkrátka neznamená automaticky zábavu a proto vznikl Ioniq 5 N, který se rozhodl zbořit mýty o tom, že elektromobil nemůže být zábavný. Jak se to podařilo?