Ferrari P80/C: Unikátní okruhový speciál je extrémní v každém detailu

Nové Ferrari P80/C vznikalo jako nová a zcela originální interpretace konceptu Sportovních Prototypů Ferrari. I proto se na vzniku vozu kromě designového oddělení pod vedením Flavia Mazoni podíleli i experti z technického oddělení a tým odborníků na aerodynamiku. 

Inspirací pro nový modely byly klasické závodní vozy Ferrari z 60. let, jako třeba Ferrari 330 P3/P4 nebo Dino 206 S. Zkrátka extrémní vozy, které se rychle staly ikonami a i přes své určení na závodní tratě začaly rychle ovlivňovat i silniční vozy Ferrari. Aby však bylo možné něčeho takového dosáhnout, potřebovali konstruktéři čas. Dost času.

Model P80/C tak začal údajně vznikat již v roce 2015, nicméně vzhledem k počtu inovací bylo potřeba nemalých investicí do výzkumu jak designu, tak i techniky. Díky tomu je však každý technický i aerodynamický prvek přesně analyzován a podílí se na unikátnosti celku.

A ačkoliv se většina unikátních modelů Ferrari snaží uhranout hlavně svým designem, v případě P80/C byla situace zcela odlišná. Vůz již od začátku vznikal jako okruhový speciál, což ovlivnilo nejen jeho design, ale také volbu technického základu. Tím se nakonec stalo Ferarri 488 GT3, které má kromě skvělé závodní pověsti i o 50 mm delší rozvor náprav, což designérům opět uvolnilo ruce při tvorbě.

A zatímco standardní model 488 sází na klasické rozvržení s kabinou řidiče uprostřed, závodní šasi GT posunuje kabinu lehce dopředu, což vozu přidává na dynamičnosti a agresivitě. Podle Ferrari by tak vůz měl být spjat právě s modely, jako bylo dříve jmenované 330 P3/P4 nebo Dino 206 S či 250 LM.

Celá karoserie je vyrobena z karbonu, přičemž její technické části a funkční části zůstaly bez laku, zatímco zbytek karoserie zdobí rudý lak Rosso Vero, který si zvolil sám klient. Díky skutečnosti, že je vůz určen pouze na okruhy, mohli designéři nechat vyniknout funkční prvky a naopak skrýt věci praktické.

Například přední světlomety byly zredukovány do malých otvorů na předním nárazníku, které připomínají spíše přívod vzduchu k brzdám. Zadní světla pak byla šikovně schovaná  do krajů vrchní části nárazníku pod masivní křídlo, které má zásadní vliv na aerodynamiku vozu. Opomenout však nelze ani výrazný přední splitter, boční prahy nebo zadní difuzér, který jakoby se vzadu vznášel. Podlaha vozu je samozřejmě kompletně zakrytovaná a je zde jen pár výstupků, které upravují proudění vzduchu.

Výrobce sice v tiskové zprávě neuvádí výkon vozu, nicméně standardní Ferrari 488 bylo osazeno dvakrát přeplňovaným 3.9 litrovým motorem V8 o výkonu 670 koní s točivým momentem 760 Nm. U výrazně odlehčeného a upraveného unikátu se však dá očekávat, že čísla budou výrazně vyšší. To ostatně naznačuje i testovací řidič ve videu, které vývoj vozu sleduje.