Teplota okolního vzduchu přitom může být i plus tři stupně.
Takže při plusových teplotách blížících se nule a vlhkém počasí či při jízdě po navlhlém povrchu raději opatrně.
Nebezpečí hrozí hlavně po předchozí noci s teplotami pod bodem mrazu, při jízdě v mlhavých úsecích či po vjetí tam, kde panuje celodenní stín.
Jak se chovat na ledovce?
Silnice pokrytá ledovkou bývá ne náhodou přirovnávána ke kluzišti. Přilnavost pneumatik k povrchu silnice klesá na minimum. Každý řidič se musí smířit s tím, že jeho automobil bude jen neochotně zpomalovat a zatáčet. Nezbývá než výrazně zpomalit tempo jízdy, všechny zamýšlené úkony provádět s dostatečným předstihem.
Pedály akcelerátoru i brzdy je potřeba ovládat s maximální citlivostí. V namrzlém úseku nebudeme sami, je dobré počítat s možnými chybami druhých. Určitě se vyplatí zvětšit odstup od před námi jedoucího vozidla, jehož řidič se může kvůli své jezdecké chybě dostat do smyku.
A také pamatujme na nedočkavé rychlíky za námi. Pokud vidíme, že bude třeba zpomalit, nebude na škodu začít přibržďovat s dostatečným předstihem. Polehounku, aby ten za námi stačil včas zareagovat a zvětšit vzájemný odstup. „Ostatně na kluzkém povrchu by naše jednání mělo být pro ostatní dostatečně čitelné, aby byli schopni včas zareagovat,“ upozorňuje Roman Budský z Týmu silniční bezpečnosti. Nezapomínejme ani na zhoršenou stabilitu chodců. Rozhodně se vyplatí projíždět kolem nich s větším odstupem a raději pomaleji.
Ledovka může být neviditelná
Pokud už jedeme po silnici, na které je náledí, zpravidla se pohybujeme s dostatečnou obezřetností. Velmi nebezpečné ale je lokální náledí, se kterým nepočítáme. Takže po delší jízdě po mokrém nebo dokonce suchém povrchu můžeme narazit na úsek, kde to je namrzlé. Za mlhy a teplot blízkých bodu mrazu může vznikat ledová vrstvička na podchlazené vozovce na mostech. „Velmi nebezpečné je, že námraza často nebývá vidět. To v případě, že se jedná o tenounkou průsvitnou vrstvičku, glazuru pokrývající tmavý asfalt. Řidič je přesvědčen, že se pohybuje po navlhlém asfaltovém povrchu, a přitom jede po hladkém kluzišti.
Tento nebezpečný úkaz se označuje jako černý led,“ varuje Roman Budský. Rozhodně se vyplatí zvětšit vzájemné odstupy. Obecně se doporučuje mezi vozidly zachovávat vzájemnou vzdálenost odpovídající dvěma vteřinám jízdy. Na namrzlém povrchu bychom měli přidat alespoň jednu další vteřinu. Přece jen riziko překvapivého chování před námi jedoucího řidiče je vyšší. A také pozor tam, kde s komplikacemi moc nepočítáme. Třeba na dálnicích. Neviditelná ledovka má na svědomí nejednu řetězovou havárii, při které dokonce umírali lidé. Takže i zde se předvídavost určitě vyplatí.
Smyk nemusí znamenat pohromu
V zásadě sedíme za volantem auta buď nedotáčivého, které neochotně zatáčí a snaží se po tečně opustit silnici, nebo naopak přetáčivého, které naopak zatáčí až moc, zadek vozidla se nás snaží předběhnout. V prvém případě se vyplatí ještě o něco více jemně pootočit volantem do zatáčky. Nezrychlovat, nebrzdit a vymáčknout pedál spojky. Jedeme-li dostatečně pomalu, přední kola se chytí a obloukem projedeme bezpečně. Ve druhém případě naopak zmenšíme natočení kol do zatáčky, aby se zadek auta stačil srovnat. Opět je třeba počínat si jemně. Jinak se zadek našeho vozu překývne na druhou stranu. S touto situací si už poradí jen opravdu zkušený šofér. I řidiči současných aut napěchovaných moderními asistenčními systémy by měli být opatrní. Jejich účinnost se odvozuje od přilnavosti kol k povrchu silnice.
Na hladkém náledí trochu pomohou, ale i na ně se vztahují fyzikální zákony. „Nejlepší prevencí vzniku nehody v době, kdy hrozí nebezpečí náledí, je vydat se na cestu s dostatečným časovým předstihem, počítat s možnými komplikacemi i chybami druhých. A na plánovanou schůzku či do práce dorazit bezpečně, byť se zpožděním,“ uzavírá Roman Budský.
