Tavria byl malý levný hatchback ukrajinské automobilky ZAZ, který se ve výrobě udržel celých 24 let. Vždy však šlo o jeden z nejjednoduších vozů, které byly na svém marketu nabízeny. I tak ale posloužil jako základ pro závodní stroj, který měl bojovat ve skupině B.
S Tavrií se mohli docela často setkat i Češi, v 90. letech se prodával na našem trhu a ojedinělé kousky se na silnicích držely ještě v minulé dekádě. Dnes už se s Tavrií v Česku v podstatě vůbec nemáte šanci setkat, podobně jako Oltcit nebo Samara se bohužel zcela vytratily.
Lidové vozidlo značky, která do té dobry produkovala jen beznadějně zastaralý Záporožec, byl na svou dobu a místo docela moderní. Malý hranatý hatchback s koncepcí vše vepředu v sovětské nabídce doplňoval dražší Samaru. Třídveřový hatchback později doplnila i sedan verze nazvaná Slavuta, kombi Dana a pick-up Tavria, poslední kusy z fabriky v Záporoží vyjely až v roce 2011.
Několik kusů Tavrie z předsériové výroby se dostalo v roce 1986 do rukou kontruktérů estonského sportovního týmu Estreklamfilm. Vedoucí týmu, Kaila Kael, se ihned rozhodl postavit na tomto základě závodní stroj. Aby se ale lidová Tavria dokázala prosadit v tvrdé konkurenci, bylo potřeba provést velmi zásadní změny. Původní motor, čtyřválec MeMZ 245 o výkonu 51 koní, tak byla nahrazen motorem z VAZ 2106 a s výkonem zvýšeným na 140 koní. Místo pod kapotu však putoval před zadní nápravu do míst, kde běžná Tavria má zadní sedačky. Výkon byl na rozšířenou zadní nápravu přenášen přes převodovku původem z formule Estonia.
Zadní část Tavrie se ostatně změnila k nepoznání. Karosérie byla odříznuta hned za B sloupkem a celá záď nahrazena trubkovým rámem. Ten byl zakryt laminátoým krytem imitujícím původní vzhled Tavrie, avšak s výrazně širšími blatníky. Celou záď bylo navíc možné vyklopit pro snadný přístup k motoru. Vepředu zůstal chladič, samozřejmě mohutnější a přestěhovala se zde i nádrž na benzín.
Plánování i stavba zabrala jen 112 dní. Výsledný vůz, nazvaný ZAZ-1102 ERF-Mobile, byl dle testovacích jezdců nezastavitelný na asfaltu, při ostrém nasazení však byl problém se spolehlivostí. Vznikly dva kusy, druhý postavený se při svém nasazení na Rallye Jalta téměř okamžitě pokazil, první kus se dočkal více nasazení ale po přehřátí motoru byl odstaven do garáže. Pracovalo se i na třetím kuse, v roce 1987 však byla zrušena skupina B, ve které Estonci plánovali Tavrie nasadit a projekt tak byl ukončen.
Na první vyrobený kus se postupem času zapomělo a byl považován za ztracený, před pár lety se však náhle dostal do sbírek muzea závodních automobilů v Tallinu. Tam se dočkal kompletní renovace, která jej dostala do stavu, v jakém před 30 lety poprvé vyjel na závodní trať.
Mezi prémiovými sedany nižší střední třídy máte stále poměrně široký výběr. Pravděpodobně vás jako první napadne německá trojice v podobě BMW řady 3, Mercedes-Benz třídy C a Audi A4. Jsou to skvělá auta, která nabídnou velmi dobré zpracování, technologie i komfort, ale u běžných motorizací často postrádají jednu důležitou věc – emoce. Pokud ale hledáte auto, které nebude jen perfektním dopravním prostředkem, ale při každém nastartování vám vykouzlí úsměv na tváři, možná by vás měla zajímat Alfa Romeo Giulia.
Nové BMW třídy 5 je klasickým reprezentantem vyšší střední třídy. Ačkoliv na nejnovější generaci stále nahlížím pohledem, že se jedná o nedávno představenou novinku, čas neúprosně letí a od zahájení prodeje utekly už tři roky. Začíná se tedy objevovat i na sekundárním trhu mezi zánovními vozy. Jeden takový kus jsme si vybrali do dnešní recenze a to především proto, že stojí téměř stejně, jako zánovní Superb čtvrté generace.