Nejextrémnější crossover všech dob? Mega Track dokázal propojit naprosto rozdílné světy

Francouzská automobilka Aixam byla založena v roce 1983 jakožto výrobce malých mopedaut, ve Francii velmi populární kategorie. Hned následující rok se dostal na trh první model Aixam 325D, dostupný ve třech kategoriích podle velikosti motoru: 50 ccm, 125 ccm a 400 ccm. Pro Aixam šlo o úspěch a v následujících letech se objevily další modely, včetně 500i, využívajícího díly z Peugeotu 205.

V roce 1992 se však Aixam pokusil o vstup mezi výrobce opravdových automobilů a založil proto novou značku Mega, která měla mimo jiné ukázat potenciál konstruktérů Aixamu. Hned v roce 1992 se dostal na trh vůz Mega Ranch, koncepčně podobný Citroënu Méhari. Otevřená plastová karosérie na podvozku Citroënu AX však na rozdíl od Méhari nabízela i možnost přikoupit si plnohodnotnou plastovou střechu. Ačkoliv šlo o ukázkové plážové vozidlo do teplejšího podnebí, nejvíce se jich nakonec prodalo v Nizozemsku.

Především se však Mega rozhodlo vyrobit vlastní supersport a tak ještě ve stejném roce představilo unikát nazvaný Mega Track. Vůz s pohonem všech kol a motorem uprostřed je na první pohled jen další z řady klínovitých evropských supersportů 90. let, avšak už na druhý poznáte, že před sebou máte něco unikátního.

Oproti čemukoliv podobnému ze stejné doby je Mega Track především obrovský. Na délku 508 cm dlouhý vůz stojí na 20 palcových kolech, přičemž ty zadní jsou široké 325 mm. Pneumatiky byly vytvořeny Michelinem jen pro tento vůz a ve své době šlo o největší pneumatiky na vyráběném osobním voze. Zápisu do Guinnesovy knihy rekordů se dočkaly i brzdy s rozměrem 14.8 palců, v té době opět největší největší použité na osobním voze. Na výšku má díky nízké stavbě karosérie jen 140 cm, šířkou 225 cm ale překoná i současná auta. Na supersport velmi unikátní je i vzduchový podvozek, který umožňuje změnit světlou výšku ze standardních 20 cm až na 33 cm, což se velmi hodí pro jízdu v terénu. Podvozek byl mimochodem vyroben z vysokopevnostní oceli a jednalo se o jedno z prvních použití tohoto materiálu v automobilu. Ze stejného materiálu je i zabudovaný a skrytý ochranný rám, chránící posádku v případě nehody.

Mega Track opravdu počítá i občasnými výlety mimo silnice, jde tedy o jakýsi předstupeň k dnešním crossoverům a SUV kupé, jen extrémní v téměř každém ohledu. Track zůstává exotem i dnes, na stejný mix off roadu a supersportu se odváží málokdo, například řecký Korres P4 se koncepčně velmi přibližuje, u něj je však sériová výroba stále nejistá. Při vývoji se Aixam snažil využít postupy z okruhových závodních vozů, i z vozů pro rallye, aby byl Mega Track dostatečně schopný na obou typech povrchu.

Karosérie z kompozitního materiálu připomíná tehdejší supersporty. Klínový profil s krátkou přídí, velký spoiler na zádi a masivní nasávací otvor pro motor umístěný uprostřed. Zadní světlomety si vůz mimochodem vypůjčil z Audi S2. Interiér je čtyřmístný, obě zadní sedačky, rozdělené vysokým tunelem převodovky, jsou totožné jako ty přední a nabízejí tak dostatek místa. Palubní deska je však poněkud laciná a přeplácaná, se záplavou tlačítek z běžnějších vozů a hromadou dřeva. Vůz však nabídl na svoji dobu luxusní výbavu, včetně telefonu, elektricky nastavitelných sedadel, klimatizace a barevné zadní parkovací kamery, což bylo potřeba, vzhledem k téměř neexistujícímu výhledu dozadu.

Vzhledem k rozměrům vozu není divu, že celá bestie váží 2.3 tuny. Aby se vůbec dal do pohybu, má za zadními sedačkami motor od Mercedesu, konkrétně V12 M120 o objemu 6 litrů, výkonu 390 koní a 570 Nm - tehdejší vlajkovou loď německé firmy. Stejný motor, i když poladěný od AMG, mimochodem využívalo i Pagani Zonda. Mega Track se dokázal rozjet na 250 km/h, kde jej zastavil omezovač, se zrychlením z nuly na sto za asi 5.5 sekundy. Kromě váhy byl totiž vůz omezen i využitím běžné čtyřstupňové automatické převodovky z Mercedesu W140. Při běžné jízdě v kombinovaném režimu si vůz vezme kolem 20 litrů benzínu na 100 km.

Podle dobových reakcí od lidí, kteří měli to štěstí se ve voze svézt, se prý na silnici jízdními vlastnostmi vyrovnal Lamborghini a v terénu Range Roveru s pohodlím jako v Mercedesu S600. Svůj plný potenciál však lépe ukáže právě v terénu, kde v té době neměl jakoukoliv konkurenci. Konkurenci však neměl ani cenově, Aixam si za vůz řekl o celé 2 miliony franků. Pro srovnání, Ferrari F40 v tu dobu stálo 1.6 milionu franků.

Kolik vozů nakonec vzniklo není úplně jisté. Když nepočítáme prototypy, tak většina zdrojů udává 5 kusů. Z toho jeden měl jít do Saudské Arábie a tři do Ruska, kde terénní schopnosti ocení asi nejvíce. George Blain, ředitel Aixamu, však v rozhovoru zmínil, že vzniklo minimálně 10 kusů a některé byly stavěny ještě v roce 2010. Pozdější modely už dostaly sofistikovanější pětistupňovou automatickou převodovku a jeden prototyp i silnější motor.

Vůz podobný Mega Track se zúčastnil i Dakaru pro tým Aixam, nešlo však o přímého příbuzného se sériovým modelem, místo toho využíval jen podobnou karosérii a pár komponentů, avšak s nápisem Mega Track na zádi.

V současné době asi většina vyrobených kusů stojí v garážích zámožných sběratelů, občas se však na internetu objeví fotky některého kusu, nejčastěji s ruskou nebo rakouskou poznávací značkou a obvykle z Monaka. Samotná značka Mega se pak v posledních letech začala objevovat jen na malých mopedautech a elektrických náklaďácích.