Provozovatelem serveru autoroad.cz je
INCORP MEDIA GROUP s.r.o., IČ: 118 23 054
Československá armáda patřila v předválečné době mezi jednu z nejkvalitnějších na starém kontinentu. Kromě dobře vycvičených a odhodlaných vojáků disponovala i schopnou bojovou technikou. K té se mohl zařadit i Tatrovácký "Projekt tanku s otáčivou věží a nástavkem", jeho vývoj však zastavila válka.
Projekt tanku s otáčivou věží a nástavkem si vzal za úkol vyřešit nejpalčivější problémy tehdejších tanků. Tím hlavním byl omezený výhled řidiče, který se musel často spoléhat jen na povely velitele tanku. Ten se pak nemohl plně věnovat vyhledávání cílů a účinnost tanku v boji klesala.
Dalším problémem bylo umístění motoru. Ten se totiž nacházel ve stejné korbě jako posádka, v případě zásahu pak docházelo k častým požárům právě v prostoru posádky tanku. Ačkoliv existovala možnost instalovat pancéřované protipožární přepážky, ty tanku přidávaly na hmotnosti a ubíraly na rychlosti i manévrovatelnosti, což si málokterý tank mohl dovolit.
Jedním z častých problémů bylo i nabíjení děla. Munice do něj totiž bývala nejčastěji uložena v korbě tanku. V případě natočení věže ale mohla být hůř dosažitelná. Nabíjení se tak zpomalovalo a kadence střelby klesala.
Tatra proto přišla s velice zajímavým a zcela novátorským přístupem. Základem tanku se staly dva spojené podvozky z experimentálního tanku T-78. Jeden podvozek obsahoval motor, převodovku a palivovou nádrž. Na druhé části podvozku se nacházel dutý sloup, na jehož vršku byla umístěna "budka" řidiče. Kolem tohoto sloupu se zároveň otáčela věž s posádkou: velitel a střelec, protitankovým dělem ráže 47 mm, kulometem Vz. 35 a zásobou munice.
Řidič měl sedět uvnitř pancéřované budky na vrcholku věže, což mu mělo poskytnout ideální výhled do všech stran. Kromě řízení, které mělo být řešeno jako v klasickém tanku, měl mít řidič k dispozici i kulomet vz. 35.
Čelní pancéřování věže a budky mělo mít sílu 50 mm, boční pancéřování 45 mm a strop s podlahou 16 mm. Váha tanku se měla pohybovat okolo 15 tun. O jeho pohon se měl starat hvězdicový jedenáctiválec o objemu 18030 cm3 s výkonem 205,9 kW (280 koní), který byl použit již u tanku T-78. Ovšem během zkoušek prototypů T-78 se projevily četné nedostatky tohoto motoru.
Celý pokrokový projekt vznikl již během roku 1936 pod názvem "Projekt tanku s otáčivou věží a nástavkem". 6. srpna 1936 si společnost podala přihlášku na patentový úřad, který jí v roce 1938 přijal. Ke stavbě prototypu už ale nedošlo.
Na začátku roku 2024 dorazila na trh zcela nová, v pořadí už druhá generace tohoto modelu. Proměnou neprošel jen vzhled karoserie, ale také interiér, přičemž úpravy se dotkly i techniky – konkrétně podvozku a nabídky motorizací. V této recenzi se podíváme na to, zda nová generace skutečně představuje posun oproti svému předchůdci, který už má něco za sebou. Zároveň se zaměříme i na otázku, jak si v přímém srovnání stojí Kodiaq vůči Superbu.
Věděli jste, že čtyřkovou Octavii můžete mít s dvoulitrovým benzínovým motorem o výkonu 150 kW a pohonem 4x4? Že ne? Buďte v klidu, v nabídce je tato motorizace poměrně čerstvě, ale dnes ji pořádně proklepneme. Pokud chcete do Octavie kultivovaný benzínový motor a zároveň příjemnou dynamiku, měli byste tento agregát zvážit. Dvoulitr 2,0 TDI o výkonu 110 kW je „traktoroidní“ motor s tupou reakcí na plyn a vedle patnáctistovky 1,5 TSI o stejném výkonu příliš nedává smysl – rozdíl cca jednoho litru ve spotřebě je zanedbatelný. Dnes testovaný benzínový dvoulitr povznesl Octavii na zcela novou úroveň, co ale spotřeba a cena?
