Československý tankový průmysl? Svět byl v šoku z toho, co nadělil nacistům bez boje

Zajímavý článek na téma československého tankového průmyslu přinesl před několika měsíci web WarHistoryOnline, který je zajímavým zdrojem informací ze světa válečné historie. Nás však nezajímá tolik historie, jako spíše technika, o které se píše. O řadě z těchto strojů už jste u nás jistě četli, ovšem o jejich dalším osudu už jsme příliš nepsali.

Jedním z prvních československých tanků, o kterém se web zmiňuje, je tzv. Kolohousenka KH-50. Tank nezvyklé koncepce, který v sobě kombinoval výhody pásového i kolového vozidla, byl vedle standardních pásů vybaven i koly, která se dala spustit na silnici a tank mohl cestovat vyšší rychlostí. Během testů si KH-50 vedl poměrně dobře, ovšem nároky československé armády nesplnil. Stroje si však všimli pozorovatelé z dalších států, díky kterým Škoda ve vývoji svého obrněnce pokračovala.

V čele vývoje navíc stál zkušený Joseph Vollmer, který se mezi tanky pohyboval již za první světové války a účastnil se na vývoji modelů jako A7V, K-Wagen, LK I a LK II. Z původního stroje nakonec vznikly prototypy jako KH-60 či KH-70, které v obou případech zaujaly pozorovatele zastupující sovětskou a italskou armádu. Výsledkem dalšího vývoje byl nakonec Škodovácký prototyp tanku T-21, který měl premiéru v květnu 1937. O ten se nakonec vážně zajímalo hned několik dalších zemí světa a nakonec mělo dojít i k prodeji licencím, ovšem to předbíháme.

Škodovka však nebyla jediná, kdo se v třicátých letech snažil zaujmout československou armádu. Dalším soutěžícím byla společnost ČKD, která byla tou dobou známá hlavně pro výrobu automobilů. Její tanky si však rychle získaly pozornost jak armády, tak zahraničních pozorovatelů. Nakonec ČKD asistovalo i u výroby tanků vyvinutých Škodovkou.

Tou dobou se však situace v Evropě přiostřovala a armáda si uvědomovala, že na další vývoje tanků už není čas ani prostředky. Společnosti přesto pokračovaly na vývoji tanků s vidinou, že kromě československé armády by o ně mohly mít zájem i okolní státy. Zvrat ovšem přišel po roce 1938 - anšlusu Rakouska, Mnichovská dohoda a celková okupace. To pořádně zamíchalo kartami.

Československý zbrojní průmysl byl pro Němce velice zajímavou kořistí, která jim podstatně usnadnila jejich tažení po Evropě. Není tedy divu, že po obsazení všech továren došlo na zákazy vývozu jakéhokoliv vojenského materiálu a vše bylo podřízeno nacistickým zájmům. Například škodovácký prototyp tanku T-21 Němce příliš nezaujal, ovšem jeho vylepšená úprava T-22 už měla být podstatně zajímavější. Během války se ale nakonec nikdy neuplatnila.

Kromě prototypů však Němci nalezli v Československu i několik tanků připravených k boji. Řeč je o malém Tančíku vz. 33, který pocházel z britského tančíku British Carden-Lloyd, a samozřejmě o tanku Lt-35, který vyvinula a vyráběla Škoda a později se k ní přidalo i ČKD. Tank byl poměrně rychle zařazen do výzbroje německých ale i rumunských a bulharských vojsk a to pod názvem Panzer 35(t), kde (t) znamenalo tschechisch - tedy český původ. Tančík vz. 33 putoval zejména na Slovensko.

Výkony tanku Lt.35 byly srovnatelné s výkony německých tanků Panzer I a II, díky čemuž byl československý tank zařazen do výzbroje německé armády a sehrál významnou roli na několika evropských bojištích. Ještě větší pozornosti se však dočkal tank Lt.38, vyvinutý ve spolupráci ČKD a Škody, který německé tanky dokonce překonával. Panzer Lt. 38(t) se tak účastnil všech tažení po Evropě, od Polska, přes Francii, Belgii, Nizozemí až po úroku na Sovětský svaz.

Panzer Lt.38 byl považován za velice spolehlivý stroj s vynikající mobilitou. Snadno se udržoval, snadno se opravoval a mezi posádkami byl oblíbený pro svou vysokou spolehlivost. Na bojišti se tak udržel až do roku 1942, kdy byl definitivně vyřazen jako zastaralý - ovšem zejména kvůli svému 37 mm dělu, které nanejvýš poškrábalo sovětské tanky T-34.

Podvozek Panzeru 38(t) však zůstal ve výrobě i po roce 1942 a nacisté pro něj našli celou řadu využití. Jednou z nejznámějších modifikací byl stíhač tanků Marder III, který byl vybaven 7.62 cm dělem PaK 39(r) nebo 7.5 cm dělem PaK 40. 

Československý vojenský průmysl však začal již během války pomalu zaostávat, neboť většina designu a techniky pocházela ještě z třicátých let. Během bojů se ovšem technika a hlavně technologie měnily dramatickým tempem. 

V dnešních dnech se otevřeně hovoří o tom, že československá technika a technologie vyvinuté v meziválečném období sehrály zásadní roli během Hitlerova "Blitzkriegu" napříč Evropou, který trval mezi lety 1939 až 1941. Smutným faktem však zůstává, že navzdory snahám vlády, techniků i armády, nemohl být žádný z obrněnců použit při obraně Československa, které tak až na drobné výjimky padlo bez boje.