Historie Škody PA-II, lidově zvané "Želva", se začala psát již začátkem dvacátých let, kdy československá armáda zoufale potřebovala nahradit své staré a nevyhovující obrněné automobily. V roce 1923 tak Škodovka dodala dva prototypy Škoda PA-I (Pancéřový automobil), které byly skutečně výjimečné, co se jejich techniky týče. Po armádních zkouškách však byly vráceny s návrhy k úpravám, na jejichž základě vznikla Škoda PA-II.
Škoda PA-II disponovala na rozdíl od většiny tehdejších obrněnců speciálně postaveným podvozkem s pohonem 4x4, koncepcí dvou řiditelných náprav a přítomností dvou řidičů. Vůz tak mohl jezdit stejně dobře dopředu i dozadu, vždy však bylo nutné jednu nápravu zafixovat.
Oproti první verzi přišel model PA-II o otočnou věž se 2 kulomety. Místo ní však vůz dostal speciální pancéřovanou karoserii se střílnami pro 4 těžké kulomety Maxim 7,92 mm, které mohly svou palbou pokrýt celé okolí vozu. Díky této speciální karoserii, kterou zhotovila kladenská Poldovka, získal vůz i svou přezdívku "Želva".
Posádku vozu tvořilo celkem pět mužů, dva řidič, dva střelci a jeden velitel. Jak už je patrné z fotek, uvnitř vozu nebylo příliš prostoru, tudíž o nějakém pohodlí se nedá příliš mluvit. Posádku chránil pancíř o tloušťce 5,5 milimetru, který byl testován na odolnost proti střelbě puškou Mauser 98 na vzdálenost 150 metrů. K vlastní obraně měli vojáci již zmíněné 4 kulomety Maxim, 6 tisíc nábojů, ruční granáty a nálože.
Pod kapotou Škodovky se ukrýval licenční čtyřválec Škoda / Hanomag HP70 o objemu 9,7 litru s výkonem 59 kW (80 k), který dokázal 7,3 tunovou Škodovku rozpohybovat k rychlosti až 70 km/h.
Ministerstvo obrany si v roce 1923 objednalo celkem 12 těchto vozidel, které byly přiřazeny k praporu útočné vozby, jak se tehdy říkalo obrněným jednotkám. Vozy byly doručeny v roce 1925 a během své služby v armádě se osvědčily zejména díky své vynikající spolehlivosti. K objednávce dalších vozů však nedošlo.
Za to mohla jak vysoká cena, tak relativně slabé pancéřování, které by nedokázalo odolat dělostřelecké palbě ani tankovým kanónům. Škoda se sice ještě pokoušela zaujmout přestavbou, která nabízela kanón Škoda ráže 275 mm, tento stroj byl však příliš těžký, neohrabaný a nepraktický.
Želvy byly z armádní služby vyřazeny v roce 1936, ve skladech se však příliš dlouho neohřály. Již na podzim roku 1937 byly zakoupeny ministerstvem vnitra, které je obratem přiřadilo k policejním ředitelstvím v Liberci, Moravské Ostravě a Mostě. V těchto pohraničních částech republiky pak Želvy pomáhaly potlačovat různé výpady Freikorpsu namířené proti četnickým stanicím a místnímu obyvatelstvu.
Ještě před vyřazením z armádní služby se tři "Želvy" dostaly i do Vídně, kde byly tamní policií použity při potlačení nacistického puče v roce 1934.
Z dnešního pohledu se může zdát nasazení policejního vozu s kulomety nepřijatelným řešením, v tehdejších těžkých časech však tito obrněnci představovali významnou překážku pro německé záškodnické jednotky a zároveň fungovali jako velká morální vzpruha jak pro četnictvo, tak pro jednotky Stráže Obrany Státu.
Po roce 1939 se ztrácí informace o většině Želev, s výjimkou dvou kusů.Jeden ze zabavených strojů byl přepraven do Vídně, kde byl vystaven jako ukázka kořistní techniky. Druhý dostal šedý nátěr, byl vybaven rámovou anténou, na korbu dostal trámový kříž a podle insignií byl přiřazen k pancéřové divizi SS Deutschland. Je tedy pravděpodobné, že minimálně jedna Želva se zúčastnila operace Barbarossa, tedy vpádu německých vojsk na území SSSR.
Do dnešní doby se bohužel žádná Škoda PA-II "Želva" nedochovala a šance na nález alespoň jedné polorozpadlé jsou minimální. Je to však velká škoda, neboť její konstrukce byla na tu dobu opravdu velmi pokročilá a fotek tohoto stroje se příliš nedochovalo.
