Pojďme ale začít od začátku. Československo se zavázalo k zavedení jízdy vpravo již v dodatku k Pařížské úmluvě z roku 1926, ovšem tehdy byl časový horizont nastaven na "přiměřeně vhodnou dobu". V podstatě se tedy termíny nastavovaly jako dnes, ovšem tehdy se ještě nikdo nestyděl pravdu přiznat.
Znovu se o jízdě vpravo začalo mluvit v roce 1931, kdy Československo přislíbilo, že ji zavede do pěti let. Vláda však měla pravděpodobní více starostí s domácí i mezinárodní politickou a ekonomickou situací, takže na zavedení opět nedošlo.
Konečné rozhodnutí tak padlo až 10. listopadu 1938, kdy bylo o jízdě vpravo rozhodnuto Opatřeném Stálého výboru Národního shromáždění č. 275/1938 Sb. Účinnost však mělo rozhodnutí nabýt až 1. května 1939. Na to už ale nedošlo.
Ostatně už 10. listopadu 1938, kdy bylo definitivní datum stanovenou, se po některých oblastech naší země vpravo jezdilo. Na mysli tím máme především oblasti Sudet, které Německu připadly po Mnichovské dohodě ze dne 29. září 1938 a začalo na nich platit německé právo i dopravní předpisy. Z významných měst můžeme jmenovat například Liberec, Ústí nad Labem, Český Krumlov, Cheb nebo Karlovy Vary.
Jak už jsme výše uváděli, ve zbytku Československa měla být jízda vpravo zavedena až 1. května 1939, ovšem obsazení zbytku republiky ze dne 15. března 1939 vše urychlilo. Výnosem vrchního velitele německé armády Brauchitsche byl v Protektorátu Čechy a Morava zaveden pravostranný provoz již od 17. března 1939.
V některých městech, jako byla například Ostrava, se začalo jezdit vpravo téměř okamžitě. Pouze Praha dostala jako jediná odklad a pravostranný provoz zde začal platit až 26. března 1939 od 3 hodin ráno. Němečtí okupanti však výjimku příliš nerespektovali a pro Praze si jezdili jak byli zvyklí.
Změna si samozřejmě vyžádala velké investice, bylo potřeba změnit značení, přebudovat silniční infrastrukturu a také bylo potřeba upravit kolejové tratě tramvajových linek. Lidé si však na změnu poměrně rychle zvykli. Během prvního dne se však odehrálo hned několik nehod, z nich většinu měly na svědomí tramvaje.
