Abychom mohli lépe vysvětlit vznik tohoto unikátu, je potřeba vrátit se do poválečných let ve Spojených státech, kde tou dobou jel automobilový průmysl na plné obrátky. V průmyslu bylo zaměstnáno ohromné množství lidí a automobilky chrlily jeden model za druhým. Trh postupně ovládla velká trojice General Motors, Ford a Chrysler, vedle kterých se statečně držel ještě například Studbaker nebo AMC. Kromě toho se však čas od času objevila malá automobilka, která se snažila přinést něco zcela převratného.
Jednou z nich byla i společnost Dual Motors, jejímž zakladatelem byl jistý Eugene Casaroll. Ten chtěl postavit skutečně exkluzivní automobil za přijatelnou cenu, vůz s jedinečnou a ručně vyráběnou karoserií, který by mohl stylem i cenami konkurovat i tehdejším Cadillacům.
Začátkem pro stavbu jeho vozu se stalo šasi Dodge D-500, které doplnil 5.2 litrovým motorem V8 Hemi. S touto sestavou se vydal Casaroll do Itálie, konkrétně do slavné karosárny "Carrozzeria Ghia Torino". Zde bylo šasi vozu upraveno, byl zkrácen rozvor a vůz dostal karoserii, která se inspirovala prací Virgila Exnera. Vůz byl nakonec dostupný pouze s jednou karoserií a to v podobě velkolepého čtyřmístného kabrioletu.
Během let 1956 až 1958 se vyrobilo pouze 117 vozů Dual Ghia, přičemž jeden vyšel na 7500 dolarů, což dnes odpovídá částce cca 63 000 dolarů (cca 1,3 milionu korun), Tehdy se však jednalo o nejdražší vůz na území USA, přičemž i konkurenční Cadillac Eldorado Biarritz kabriolet tehdy vyšel o 200 dolarů levněji.
Díky elegantnímu vzhledu, luxusnímu zpracování a puncu nedostupnosti se však vůz rychle dostal do hledáčku tehdejších Hollywoodských celebrit, úspěšných muzikantů nebo politiků. Vůz Dual-Ghia tak vlastnil například Sinatra, Dean Martin nebo Ronald Regan, který ho následně prohrál v kartách s prezidentem Lyndonem Johnsonem. Vůz měl dokonce takové renomé, že tehdejší hollywoodská novinářka Dorothy Kilgllen napsala ve svém sloupku, že "Roll-Royce je symbolem těch, kteří si nemohli dovolit Ghiu."
Vůz na fotografiích přitom patří k vybraným padesáti kusům, které dostaly výkonnější motor s čtveřicí karburátorů a upravenými ventily, díky čemuž mohl nabídnout až 260 koní, zatímco standardní "Red Ram" Hemi disponoval výkonem pouze 230 koní. Výkon poté putoval na kola prostřednictvím dvoustupňové "TorqueFlite" automatické převodovky.
Z celkem 117 vyrobených kusů se do dnešních dnů dochovala v provozuschopném stavu asi jen třetina vozů, přičemž tento vystavený bývá často označován za ten v nejlepším stavu. O tom ostatně svědčí i výhra ve své kategorii na renomované akci Pebble Beach Concours D’elegance 2010.
I podle profesionálně zhotovených fotografií je jasně vidět, že vůz je v perfektním stavu a jedná se o sběratelskou perličku. Není proto divu, že majitel inzerující vůz na eBay za něj požaduje téměř půl milionu dolarů. Pro opravdu zapálené sběratele by však ani částka 447,770 dolarů (cca 9,5 milionu Kč) nemusela být problémem.
