Známí neznámí – Mercedes má dnes v nabídce hned tři velká a luxusní SUV, která se navíc dají koupit i v provedení AMG. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let ale nikdo pojem luxusní SUV neznal, přesto poptávka po komfortním stroji, co projede vším a s co nejvyšší rychlostí existovala. Trojcípá hvězda se ji rozhodla uspokojit, jiný terénní vůz než legendární Geländewagen však tehdy v nabídce neměla.
Mercedes-Benz G či G-Wagen a později třída G, což je všechno odvozeno od označení Geländewagen (v překladu terénní vůz), se poprvé představil začátkem roku 1979. Na podvozku se žebřinovým rámem vznikaly tří- nebo pětidveřová provedení, z nichž byl dále odvozen například kabriolet, pickup nebo dodávka. Vůz s kódovým označením W460 byl původně čistě pracovním nástrojem pro použití v nejtěžším terénu, náznaky luxusních prvků se do velkosériové výroby přenesly až s řadou W463, u níž také v roce 1998 spatřilo světlo světa první „géčko“ v provedení AMG. To se v nabídce drží dodnes a i když je jasně nejdražší, svým podivným způsobem je neskutečně fascinující. Dát totiž do naprosto neaerodynamického off-roadu dvakrát přeplňovaný osmi- nebo dvanáctiválec vyžaduje pořádnou dávku odvahy.
Zpátky ale do roku 1979, kdy byl G-Wagen pouze čistě pracovním nástrojem, někteří zákazníci Mercedesu ale chtěli přesně takové auto, jen v luxusnějším a rychlejším provedení. Tato poptávka tak dala vzniknout vůbec první verzi tohoto off-roadu s přídomkem AMG, skutečně téměř dvacet let před tou oficiální. Na vyladění stroje si ve Stuttgartu dali záležet, původní model 280 GE byste v něm tak hledali marně. Oproti standardnímu Geländewagenu dostal model s oficiálním označením AMG 280 GE 5.6 Sport celokožený interiér ve výrazné červené barvě, na krabicovitou karosérii off-roadu pak byla naroubována přední část tehdejší třídy S. Zahnuta byla nejen maska, navíc nalakovaná do zlaté barvy, ale také světlomety. Přepracovaný nárazník potom ozdobil naviják, to kdyby snad budoucí majitel někde zapadl. Celé to vypadalo neskutečně opulentně, tím spíš s novými koly, bočními nášlapy, přídavnou světelnou rampou a hodně excentrickým lakováním.
To nejzásadnější byste ale našli pod kapotou, kam se nastěhoval 5.6litrový osmiválec původem rovněž z třídy S (proto i ta přední část). Přesný výkon nebo dynamické parametry Mercedes nezveřejnil, v limuzíně ale tehdy stejná jednotka produkovala 200 kW (272 k) nebo 220 kW (300 k), respektive 178 kW (242 k) ve verzi s katalyzátorem. Oproti dnešním až 463 kW (630 k) provedení AMG G 65 je to sice hodně malé číslo, původní provedení 280 GE však mělo 2.8litrový šestiválec s výkonem 115 kW (156 k), respektive 110 kW (150 k) s katalyzátorem. A to už nějaký pokrok je. Nikde navíc není psáno, že si inženýři z Affalterbachu s osmiválcem ještě dále nepohráli a nedostali z něj trochu více síly. Oficiálně rovněž nevíme, komu byl vůz, jímž se Mercedes-AMG pochlubil na sociálních sítích, určen.
Provedení AMG 280 GE 5.6 Sport nicméně nezůstalo osamoceno. Podle dostupných informací mělo být v osmdesátých letech takto přestavěno nejméně pět 280 GE, do nichž byly zabudovány osmiválce o objemu 5.0 nebo 5.6 litru. Celá pětice se mírně odlišovala vnějším designem, pravděpodobně žádný další již nedostal přední masku z třídy S. Světla stejného modelu se však podle fotek na minimálně jeden další G-Wagen dostala. Vzniknout měla tři auta s levostranným a dvě s pravostranným řízením, tato dvojice pak měla být určena pro dubajského emíra Muhammada Al Maktúma. Ten je nynějším premiérem a viceprezidentem Spojených arabských emirátů a obě „géčka“ využíval k tahání přívěsů s koňmi. Sám je totiž aktivní závodník a také chovatel plnokrevníků. Nejméně jedno auto s levostranným řízením skončilo v rukách švýcarského designéra Luigi Colaniho, který jej přetvořil k obrazu svému. Nejedná se však o potvrzené informace. Ale i kdyby vznikl jen ten jeden kus ze sociálních sítí Mercedesu, jde minimálně o pozoruhodné dílo dnes nejspíše nevyčíslitelné hodnoty. Díky křížení třídy G se třídou S jde navíc tak tak trochu o prapředka dnešního GLS. Občas se v archivech značek skrývá nejedno překvapení...
Mladoboleslavská automobilka Škoda Auto představila světu svůj nejnovější crossover, Škoda Epiq. Nejdostupnější elektrické auto značky se dosud ukazovalo pouze jako designová studie, nyní se ale Epiq představil v Mnichově po boku dalších koncernových kompaktních crossoverů koncernu Volkswagen. Přestože detaily ohledně výbavy a cen zůstávají tajemstvím, víme, že cena by měla začínat na částce kolem 600 000 Kč. Sériová výroba započne už příští rok.
Minulý týden nám dělalo společnost velice příjemné SUV, které skvěle vypadá, výborně jezdí, má rozumný nájezd kilometrů a nestojí majlant. Potěší především řidiče, kteří si potrpí na špičkovou ergonomii, nízkou spotřebu a velmi dobré jízdní vlastnosti. Má to vůbec nějaký háček?
Kodiaq druhé generace už nějaký čas brázdí české silnice a tak se na trhu s ojetými vozy začaly objevovat první vlaštovky. Jednu takovou jsme si v nejnižší výbavě Selection vybrali do naší dnešní recenze. Jedná se o roční auto z Mototechny s nájezdem necelých 27 tisíc kilometrů za 940 tisíc, což je proti ceně nového vozu aktuálně úspora přes 250 tisíc korun. Má to nějaký háček?
Do dnešní recenze dorazil Elroq, který si v prodejích vede od uvedení na trh velmi dobře. Většinou testujeme auta v nejvyšších výbavách, ale tentokrát jsme záměrně do testu vzali co možná nejlevnější provedení, abychom zjistili, zda-li základní verze v testu obstojí.