Mitsubishi RVR možná znáte především jako japonskou nebo kanadskou specifikaci u nás populárního SUV ASX. Začátkem devadesátých let se tak ale v Japonsku jmenovaly dvě generace MPV, stojící na zkrácené platformě sedmimístného modelu Chariot, respektive Chariot Grandis ve druhé generaci. Že Vám jména ani jednoho modelu nic neříkají? Není se moc co divit, RVR se v Evropě prodávalo jako Space Runner, Chariot pro změnu jako Space Wagon. Jednalo se tedy o členy do poloviny prvního desetiletí 21. století velice populární rodiny Mitsubishi Space, jež sdružovala hned několik různých MPV. Zpátky ale do Japonska, kde se v 90. letech rodilo velké množství méně či více zajímavých aut. MPV RVR určitě spadá dro druhé skupiny. Na první pohled praktický model s pěti sedadly a posuvnými bočními dveřmi totiž hned v roce 1992 dostala také variantu Sports Gear.
RVR Sports Gear byl typický stálým pohonem všech kol, zvýšenou světlou výškou, mohutným předním rámem a viditelným náhradním kolem na pátých dveřích. Hantýrkou dnešních automobilových segmentů šlo o volnočasové MPV a také předka dnes populárního segmentu kompaktních SUV. Sports Gear nabídl na začátku produkce pouze dva motory – zážehový dvoulitr o výkonu 118 kW (160 k) nebo naftový dvoulitr o výkonu 65 kW (88 k). V obou případech mohl zájemce volit mezi manuální pětistupňovou nebo automatickou čtyřstupňovou převodovkou. Jak už bylo řečeno, stálý pohon všech kol měly všechny kombinace pohonného ústrojí. Průběžná modernizace varianty Sports Gear přišla v roce 1994. MPV při ní dostalo slabší zážehovou osmnáctistovku o výkonu 88 kW (120 k) a předchozí turbodiesel vystřídal silnější s výkonem 69 kW (94 k). Výběr mezi manuálem a automatem zůstal zachován.
Až sem jde v podstatě o normální auto, které jen předběhlo některé evropské automobilky o pár let. Nejpodstatnější změnou při modernizaci ale bylo zavedení verze Super Sports Gear. Ta už podle jména říká, že by se v ní mohlo schovávat cosi víc. A to skutečně platí. Inženýry, plánovače a techniky Mitsubishi totiž nenapadlo nic lepšího, než do útrob praktického MPV nainstalovat přeplňovaný dvoulitr řady Sirius s kódovým označením 4G63. Jedná se přitom o stejný motor jako v Lanceru Evo 2. Pro potřeby RVR však byla jednotka malinko přiškrcena, na rozdíl od Eva se dostalo nejen na pětistupňovou manuální, ale též čtyřstupňovou automatickou převodovkou. Stálý pohon všech kol byl u obou modelů standardem.
Provedení s manuálním řazením disponovalo výkonem 169 kW (230 k) při 6000 ot./min a točivým momentem 289 Nm při 2500 ot./min, automat měl 162 kW (220 k) při 6000 ot./min, točivý moment u něj však vzrostl na 299 Nm při 2500 ot./min. 4460 milimetrů dlouhé auto s možností různé konfigurace zadní lavice tak dokázalo vystřelit z 0 na 96 km/h za 6,8 sekundy (100 km/h by podle odhadů pokořilo za 7,5 sekundy) a dosáhnout maximálně 206 km/h. Hodnoty s automatickou převodovkou jsou trochu horší, 96 km/h bylo dosažitelných za 8,1 sekundy (stovka za pravděpodobně 8,5 sekundy), maximální rychlost pak byla 194 km/h. Pohotovostní hmotnost vozu 1510 kilogramů není ani dnešní optikou příliš velká, absentující spojkový pedál pak přidává 30 kilogramů. Poznat Super Sports Gear na ulici šlo prakticky pouze podle dvou přídavných předních světel a decentního nasávacího otvoru na kapotě. Takové parametry by autu asi nikdo nehádal.
Čekáte-li zakončení ve stylu, že jde o jedno z nejšílenějších, nejsilnějších, nejrychlejších a nejzajímavějších MPV historie, které ale je v Evropě prakticky neznámé, čekáte správně. Ale až o několik řádků níže. V lednu 1997, těsně před generační výměnou RVR, se totiž objevila ještě jedna sportovní verze. A ta měla k Evolutionu, tentokrát ve třetím vydání, opravdu hodně blízko. RVR Hyper Sports Gear R (existovala i slabší, ale stejně vypadající varianta Z) měl pod kapotou stejný přeplňovaný dvoulitr jako výše zmíněný Super Sports, jen jeho výkon poskočil na 184 kW (250 k) při 6000 ot./min a točivý moment na 309 Nm při 3000 ot./min. Vedle takto silné specifikace s pětistupňovým manuálem byla v nabídce i verze s výkonem 169 kW (230 k) při 6000 ot./min a točivým momentem 299 Nm při 2500 ot./min, která v útrobách schovávala čtyřstupňový automat. Poháněna byla opět v obou případech všechna kola.
Spolu s výkonem logicky poskočily také dynamické parametry, manuál tak 96 km/h pokořil za 6,5 sekundy (100 km/h by dal podle výpočtů za 6,8 sekundy) a dosáhl na 217 km/h, automat se na 96 km/h dostal za 7,7 sekundy (hranice 100 km/h by padla za 8,1 sekundy) a maximálně mohl jet 197 km/h. Hodnoty by možná vzhledem k výkonu mohly být trochu vyšší, aerodynamika je ale neúprosná. V porovnání se Super Sports Gearem má Hyper Sports jiný design. Do očí uhodí především absence předního rámu, která auto zkrátila o 20 milimetrů. Vůz také sedí blíže k vozovce, má aerodynamický bodykit a především velký spoiler na víku kufru. Interiér dostal například sedadla Recaro, na rozdíl od slabšího sourozence se pak součástí výbavy stal samosvorný diferenciál, kterému sekundovalo třeba ABS (dříve byly oba prvky pouze za příplatek). Pohotovostní hmotnost klesla na 1490 kilogramů s manuálem a 1520 kilogramů s automatem. Mimochodem jak si vede sportovní MPV na Nordschleife můžete zhlédnout v tomto videu nejspíše jediného německého majitele RVR Hyper Sports Gear.
Výroba Hyper Sports Gearu, stejně jako celé řady RVR, skončila v listopadu roku 1997. Konec příběhu o „zběsilém“ MPV s technikou Lanceru Evo to ale stále není. Ještě tentýž měsíc se na japonském trhu objevila nová generace MPV RVR a s ní také provedení Sports Gear. To v provedení X a X2 dostalo 2.4litrový zážehový čtyřválec o výkonu 121 kW (165 k) opět s pohonem všech kol a pětistupňovou manuální nebo čtyřstupňovou automatickou převodovkou (ta měla možnost manuálního řazení). Daleko zajímavější byla ale verze X3. I přes nové jméno a vzhled se v útrobách schovávala technika Eva, tentokrát čtvrtého vydání, v čele s dvoulitrovým turbem řady Sirius o výkonu 184 kW (250 k) při 5500 ot./min s točivým momentem 343 Nm při 2500 ot./min, respektive o výkonu 169 kW (230 k) při 6000 ot./min s točivým momentem 343 Nm při 2500 ot./min. Dle předchozích informací nejspíše poznáte, že v prvním případě pohání všechna kola pětistupňový manuál a v tom druhém čtyřstupňový automat s možností manuální volby převodových stupňů.
4480 milimetrů dlouhý model s pohotovostní hmotností 1550, respektive 1570 kilogramů, tak nabídl v podstatě stejné dynamické parametry jako předchůdce. Z 0 na 96 km/h to zvládl za 6,5 sekundy (100 km/h za 6,9 sekundy) a maximálně vyvinul 212 km/h, automat je horší o 1,3 sekundy a 12 km/h. Vnější vzhled Sports Gearu X3 už nebyl tak výrazný jako předchůdce, přesto ho nebylo těžké identifikovat, a to především podle nasávacího otvoru na kapotě, xenonových světlometů a výraznějších nárazníků. V říjnu 1999 prodělalo RVR omlazovací kúru, při níž byla nabídka Sports Gearu osekána jen na X3 s automatickou převodovkou. Ve výrobě se pak MPV drželo až do srpna 2002, kdy ale skončilo bez nástupce. To platí nejen pro sportovní variantu, ale i standardní model.
Kolik přesně se RVR s technikou Lanceru Evo vyrobilo se nám nepodařilo dohledat, popularitě se ale vůz těšil především v Japonsku. Pár kusů se dostalo také do Austrálie, Velké Británie nebo Ruska, ve všech případech by ale mělo jít o individuální dovoz. Jak už tedy bylo řečeno, RVR Super Sports Gear, Hyper Sports Gear i Super Sports X3 patří k nejrychlejším, nejzajímavějším, nejvýkonnějším i nejšílenějším sériově vyráběným MPV v historii. Je škoda, že se nedostalo také na některý z evropských trhů. Jen o pár let později totiž přišel Opel se Zafirou a Merivou OPC, Nissan pro změnu zkouší štěstí s Jukem Nismo. Lancer Evo s karosérií MPV ale hned tak někdo nevyrobí.
Zdroj: automobile-catalog.com, j-spec.com.au