Jednalo se o první sportovní Clio s přílepkem Williams a prakticky se jednalo o předchůdce současného Clia RS. I dnes se dá tenhle prcek považovat za jeden z nejlepších malých hotchhatchů všech dob, který vznikl v roce 1993 jako silniční speciál odvozený od závodní verze Renault Clio Maxi.
A právě kvůli jeho homologaci muselo vzniknout určité množství silničních verzí Clia Maxi, čím bylo provedení Williams. V první sérii se přitom vyrobilo 3 800 kusů a po všech se doslova jen zaprášilo. Vývoj auta měla na starosti divize Renault Sport, která logicky vyvíjela i závodní Clio Maxi.
Vůbec poprvé se Clio Williams ukázalo na ženevském autosalonu v roce 1993 a u veřejnosti způsobilo rozruch. Proč? Kapota motoru se totiž otevírala opačně než je zvykem, jenže to hlavní byl pod ní umístěný atmosférický dvoulitr. K tomu se přidal opti paket karoserie, její speciální modrý odstín, rozšířený rozchod kol o 34 mm a snížená světlá výška o 35 mm.
Dotyčný motor ale nebyl novinkou, jednalo se spíš o větší evoluci původní jednotky 1.8 z verze Clio 16V. Nárůst objemu byl dosažen jeho převrtáním, odlišnými ventily, větším olejovým chladičem a novou klikovou hřídelí. Výkon ve výsledku činil 147 koní a 176 Nm, díky čemuž se Williams rozjel na maximálku 215 km/h a dokázal zrychlit z nuly na stovku za 7,8 vteřiny. S motorem byla spárována pětistupňová převodovka s nakrátko poskládanými prvními třemi převodovými stupni, ovšem čtyřka a pětka dostala do vínku delší zpřevodování.
Auto používalo v základu kotoučové brzdy na všech kolech, v první sérii však ještě chyběl systém ABS. Do sériové výbavy se dostala i zlatá litá kola s pneumatikami o rozměru 185/55 R15. Kromě modrého laku karoserie se však modrý odstín ukazoval i na dalších částech Williamsu, což bylo jeho hlavní poznávací znamení.
Modré tak byly všechny ciferníky přístrojů na palubní desce, sedadla a loga edice. K tomu se přidaly i tři budíky na středové konzoli, jeden ukazoval teplotu oleje, další jeho množství a tlak. Renault vyráběl Clio Williams celkem ve třech sériích. První obsahovala 3 800 kusů a zároveň byla nejlehčí, protože jí chybělo ABS, elektrická okna a střešní okno.
Pro velkou poptávku ale Renault porušil svou zásadu unikátnostni a v roce 1993 postavil dalších 1 600 exemplářů. Myslíte, že to stačilo? Nikoliv, a tak o rok později přišla druhá série s ABS a nebo klimatizací. Aby toho nebylo málo, poptávka stále rostla a tak se na svět podívala o další rok později třetí série se světlejším lakem karoserie Monaco Blue 432.
Dohromady se druhé a třetí série vyrobilo 6 700 kusů, avšak výkon i podvozek zůstaly stejné, jen výbava se lišila. Jak se dalo čekat, i přes to je dnes velký problém narazit na zachovalý kousek a pokud jej najdete, připravte si pořádnou sumu peněz...