Provozovatelem serveru autoroad.cz je
INCORP MEDIA GROUP s.r.o., IČ: 118 23 054
Příběh českého vynálezu, řádně česky pojmenovaného dálníku, se spolu se jménem Jan Anderle proplétá celým minulým stoletím. U nás se výroby nikdy nedočkal.
V jednom z nedávných článků jsem narazil na podobnost s českými dálníky. Vzhledem k tomu, že na tyto projekty se již téměř zapomnělo, je, myslím, vhodné, připomenout si je krátkým článkem.
Jan Anderle, tvůrce dálníků, byl výborným pilotem již v meziválečném období. Sloužil v armádě a to s výborným hodnocením. Létal na mezinárodních soutěžích a především létal jako zkušební pilot v ČKD.
Za druhé světové války nemohl Jan Anderle létat a proto si musel najít jinou činnost. Začal vyrábět dálníky. Sestrojil první kusy Dálník 1 a 2. S karoserií od Sodomky a konstrukcí z motocyklu šlo věru o zajímavý stroj.
Dálník jezdil, podobně jako motorka, jen po dvou kolech. Aby se při stání a pomalé jízdě nepřevrátil, bylo možné pedálem vysunout dvojici koleček, po jednom na každé straně. Motor ležel vepředu. Anderle se snažil nabídnout s úsporností motorky pohodlí auta. Ostatně dobové prameny udávají, že tento dvousedadlový vůz spotřeboval jen 4,5 litru benzínu na 100 kilometrů.
Epocha výroby dálníků byla po válce přerušena. Jan Anderle se mohl opět pustit do létání a s výrobou dálníků přestal.
Vše se změnilo čtyři roky po konci války, po koministickém převratu. Jan Anderle v roce 1949 zůstal na přání zákazníka při předváděcích letech nového letadla delší dobu v zahraničí, než měl povoleno a byl odsouzen za špionáž k trestu smrti. Trest mu byl později snížen na 15 let.
Nakonec strávil pět let v dolech v Jáchymově a další dva roky ve vězení, dalších pět let poté pracoval na nucených pracích na přehradě Lipno.
Protože ani po uplynutí trestu nemohl létat, vrátil se ke stavění dálníků. Nové modely se ale i přes snahu pana Anderleho nikdy nezačaly sériově vyrábět.
V roce 1967 Jan Anderle emigroval a vrátil se k létání. Když bu byla vlivem věku odňata letecká licence, vrátil se opět ke svému nenaplněnému snu, k dálníkům.
Teprve na Západě se dočkal. Ve Švýcarsku se podařilo homologovat dálníky podle jeho vlastní konstrukce, kde se podobné vozy vyrábí dodnes. Vyrábí je například firma Peraves. Sám Jan Anderle se ale sériové výroby svého snu nedočkal. Zemřel v roce 1982 krátce po postavení prvního prototypu.
My jen můžeme litovat, že tehdejší doba neumožnila vývoj takto zajímavého stroje i u nás.
Mezi prémiovými sedany nižší střední třídy máte stále poměrně široký výběr. Pravděpodobně vás jako první napadne německá trojice v podobě BMW řady 3, Mercedes-Benz třídy C a Audi A4. Jsou to skvělá auta, která nabídnou velmi dobré zpracování, technologie i komfort, ale u běžných motorizací často postrádají jednu důležitou věc – emoce. Pokud ale hledáte auto, které nebude jen perfektním dopravním prostředkem, ale při každém nastartování vám vykouzlí úsměv na tváři, možná by vás měla zajímat Alfa Romeo Giulia.
Nové BMW třídy 5 je klasickým reprezentantem vyšší střední třídy. Ačkoliv na nejnovější generaci stále nahlížím pohledem, že se jedná o nedávno představenou novinku, čas neúprosně letí a od zahájení prodeje utekly už tři roky. Začíná se tedy objevovat i na sekundárním trhu mezi zánovními vozy. Jeden takový kus jsme si vybrali do dnešní recenze a to především proto, že stojí téměř stejně, jako zánovní Superb čtvrté generace.
