První skicu kompaktního užitkového vozu navazujícího na koncepci populárního Brouka načrtl v dubnu 1947 do svého zápisníku Ben Pon, nizozemský dovozce automobilů Volkswagen.. Ten také 12. listopadu 1949 na tiskové konferenci představil prototyp automobilu VW Transporter. Sériová výroba byla zahájena počátkem března 1950 a během sedmnácti let - do léta 1967- vzniklo 1,8 milionu vozů VW Transporter první generace.
Sériová výroba i když zpočátku jen asi deseti vozů denně - byla zahájena 8. března. Už před koncem roku 1950 se denně vyrábělo přes padesát nových užitkových automobilů VW, poptávku to však ani zdaleka nedokázalo pokrýt. S motorem 1131 cm3 o výkonu 25 koní (18 kW) spojeným se čtyřstupňovou převodovkou dosahoval Transporter největší rychlosti 90 km/h a spotřeboval kolem deseti litrů benzinu na 100 km. Prostor pro náklad měl celkový objem 4,6 m3 a jeho hlavní část - před krytem motoru - se mohla pochlubit rozměry 2,0 x 1,5 x 1,35 m. Po prvních dodávkových verzích s třímístnou budkou následoval Transporter v provedení kombi nabízejícím alternativní nebo smíšenou přepravu cestujících a nákladu, ještě na jaře 1950 se představil minibus nabízený nejprve v sedmimístné, pak i v devítimístné verzi, od jara 1951 navíc i v luxusním provedení s tehdy módními zaoblenými okénky ve střeše. V první polovině padesátých let se VW Transporter objevil v řadě různých úprav - počínaje sanitkami, přes hasičské a policejní automobily až po valníčky a pikapy. Doslova revoluci způsobila firma Westfalia, která už od roku 1951 dodávala stavebnici umožňující za pár desítek minut proměnit užitkový Transporter v obytný automobil - a naopak. Brzy následoval i stanový přístřešek, jímž se dala obytná plocha o poznání zvětšit. Koncem padesátých let pak debutoval o poznání dražší, ale stabilně vybavený obytný VW Transporter.
Mezitím ovšem prošel užitkový Volkswagen pozoruhodným vývojem. V roce 1952 dostal novou převodovku se synchronizací 2. až 4. převodového stupně, v sezóně 1954 byl objem motoru zvětšen na 1192 cm3 a výkon vzrostl na rovných 30 koní (22 kW). Řadu zlepšení zaznamenal Transporter na jaře 1955: u všech modelů byla palivová nádrž přemístěna nad zadní nápravu, náhradní kolo se přestěhovalo z motorového prostoru za sedadlo spolujezdce, původní jediný přístroj pod volantem nahradila přístrojová deska přes celou šířku karoserie (tu měla do té doby jen luxusní úprava minibusu) a kromě zdokonalené brzdové soustavy se Transporter dočkal i patnáctipalcových kol namísto původních šestnáctipalcových. V té době se už Transporter montoval v Brazílii, ale také v Austrálii a Jihoafrické republice, desetitisíce vozů tohoto typu jezdily ve Spojených státech a samozřejmě i po celé Evropě. Novinkou sezóny 1958 byl mimo jiné pikap s dvoukabinou, od podzimu 1959 se začal montovat inovovaný motor se zesíleným klikovým hřídelem a zdokonaleným chlazením a převodovka se dočkala synchronizace prvního převodového stupně. V létě 1960 byl výkon motoru 1,2 l zvýšen na 34 koní (25 kW), o dva roky později se - zpočátku jen do vozů určených na export do USA - začal montovat větší čtyřválec 1493 cm3 o výkonu 42 koní (31 kW). K zajímavým modelům této doby patřil Transporter s výrazně zvýšenou střechou nabízející plných 6 m3 prostoru pro náklad, ale také kombi se čtyřmi řadami sedadel otypované pro dvanáct cestujících - ti na dvou prostředních řadách seděli zády k sobě.
Mezitím v říjnu 1962 opustil výrobní linku v Hannoveru už miliontý VW Transporter, girlandami ozdobený minibus v luxusním provedení se shrnovací plátěnou střechou, s nímž se dodnes můžeme setkat v automobilovém muzeu ve Wolfsburgu. Od léta 1963 si zákazník mohl dodávkový Transporter objednat s bočními posuvnými dveřmi místo obvyklých dvoukřídlých dveří, zároveň vozy s jedenapůllitrovým motorem dostaly robustnější podvozek a jejich užitečná hmotnost se zvýšila na rovných 1000 kg. V létě 1965 prošel jedenapůllitrový čtyřválec řadou úprav (mimo jiné dostal zvětšené ventily) a jeho výkon lehce vzrostl na 44 koní (32 kW), v říjnu téhož roku pak byla ukončena výroba vozů Transporter s motorem 1,2 l a původní užitečnou hmotností 750 kg - nadále se vyráběly jen vozy s nosností 1000 kg a výkonnějším motorem 1,5 litru.
Vozy VW Transporter první generace se "starou" karoserií s dvoudílným čelním oknem ovšem ze světa nezmizely. V Brazílii se vyráběly ještě v sedmdesátých letech a na mnoha místech světa se s nimi můžeme setkat dodnes. V Evropě i v USA dnes pochopitelně patří k vyhledávaným objektům sběratelského zájmu, zejména coby luxusní minibusy a obytné vozy, ale i v provedení kombi, případně v některé z mnoha speciálních verzí. Mají své osobité kouzlo a jejich půvab ještě podtrhuje nezaměnitelné brumendo vzduchem chlazeného čtyřválce.
zdroj: Volkswagen group
