Konstrukce "vétřiesky", jak se autu také přezdívá, sice vycházela ze sovětských zilů či amerických studebakerů, dostala však řadu podstatných vylepšení a výsledek tak je plně dílem českého konstrukčního týmu.
Důležité jsou třeba redukce v nábojích kol, které zvyšují světlou výšku vozu a tedy jeho průchodnost terénem. V tom pomáhá také pružný žebřinový rám, který snese i velké překřížení. Terénním vlastnostem "véesky" se vyrovná jen málokterý novější dopravní prostředek - automobil se může brodit metrem vody, zvládne i kolmou překážku vysokou 40 centimetrů.
Daní za výborné terénní vlastnosti je ale pohodlí. Automobil je hlučný a náročné je také jeho řízení. Pragovka má sice poměrně výkonné vzduchové brzdy, chybí jí ale posilovač řízení.
Automobil se vyráběl až do 80. let 20. století. Během té doby prošla Praga V3S jen lehkými modifikacemi, větší změny se uskutečnily až na počátku 80. let, když už se vyráběla v Bratislavských automobilových závodech (BAZ). Poslední vozy vyjely z BAZ v roce 1990. Za 37 let sériové výroby vzniklo zhruba 130.000 vozů. Československá armáda v minulosti používala až 25.000 kusů Pragy V3S, z nichž mnohé převzala i česká armáda.
Psali jsme
Ještě později řada firem nabízela modernizace V3S. Například ve Vojenském opravárenském podniku v Přelouči dostaly vodou chlazené motory Avia, podnik AOV Benešov nabízel generální rekonstrukce vozů a jejich osazení licenčními motory Detroit Diesel. Modernizované vozy byly vesměs pro civilní zákazníky.
