Politika nebo pomatení smyslů?

Nyní je to jeho absurdní požadavek na potencionální nováčky v sérii IndyCar. Vlastně nejde ani tak o nováčky, ale o jezdce, závodící v juniorské sérii Atlantic Championship, která je pozůstatkem dlouholeté války mezi IndyCar a ChampCar. Série Atlantic je posledním přeživším odkazem ChampCar a přestože byl po sjednocení předpokládán její zánik, nadále se drží na hladině.

Atlantic Championship je konkurentem juniorky IndyLigts, která spadá pod křídla IndyCar. Proto se snaží IRL konkurenci zlikvidovat, však právě proto nebyl šampionát zařazen do programu mladých talentů. Čtěte zde: V USA byla zahájena stavba mostů a cestiček

Simona de Silvestro strávila v Atlantic tři sezóny a získala pět prvenství, v letošním roce bojovala o titul do posledního závodu. S budoucími plány se netají, chtěla by nastoupit alespoň do několika závodů IndyCar. Pak ale dostala od Briana Barnharta skličující odpověď. Pokud neabsolvuje testovací jízdy na oválu a především pokud neodjede několik závodů na oválu v sérii IndyLights, nebude připuštěna na závody na oválech v IndyCar. Co se týče okruhů, tam by měla mít zelenou.

Nesmyslné požadavky vyvolaly odpor vůči Barnhartovi. Zatímco by se měl snažit pozvednout sérii, vymýšlí pochybné nároky. Nestačí, že z jeho strany je absolutní nezájem o koncepci nových monopostů IndyCar (tohoto úkolu se musely z vlastní iniciativy zhostit týmy), teď chce zakázat starty talentovaným jezdcům. Je pravda, že s ovály mají minimální nebo žádné zkušenosti, ale IndyCar potřebuje novou krev. Namísto toho Barnhart drží neznámo proč ochranou ruku nad naprosto nekonkurenceschopnou Milkou Duno, která sice na oválech jezdí přijatelně, ale okruhy absolutně nezvládá. Čtěte zde: Paul Tracy: Milka Duno se akorát ztrapňuje

Za vším hledejme politiku Je třeba si shrnout co už víme. Kupříkladu polo-profesionální závodník a obchodník s realitami Marty Roth. V roce 2008 koupil veškeré potřebné vybavení a s vlastním týmem Roth Racing se zúčastnil všech závodů sezóny. Na nějaký čas dokonce angažoval Johna Andrettiho. Nicméně sám Roth byl absolutně nekonkurenceschopný, neměl rychlost a chyboval i na pitlane. Barnhart mu start v roce 2009 zakázal, odvolával se na zmiňovanou rychlost.

Na druhou stranu, o Milku Duno, která je zhruba na stejné výkonnostní úrovni, ani nezavadil. Tu dokonce obhajoval i v té nejtrapnější chvíli v Mid-Ohiu, kdy byla rychlostně srovnatelná s vozy IndyLights. Z toho vyplívá, že ne na každého má Barnhart stejný metr.

Dalším příkladem může být Graham Rahal v roce 2008. Jako jeden z mnoha přestoupivších jezdců z CCWS absolvoval předsezónní testy na oválu v Homestead-Miami, ale na začátku testů havaroval a protože tým neměl náhradní monopost, zůstal Rahal divákem i během úvodního závodu na stejném oválu. A další závod na oválu? Tam mohl Rahal bez problému startovat.

A tak můžeme jít dál a dál, zejména v onom mírovém roce 2008, kdy došlo ke sjednocení. Část jezdců neměla s ovály zkušenosti, proto pro ně byl připraven orientační program pro nováčky, důvěrně známý z Indianapolis 500. Ale o žádných startech v IndyLights nebyla řeč.

Co tedy stojí za nepochopitelným rozhodnutím Briana Barnharta? Politika, nic jiného než politika to nemůže být. Jak jsem zmínil na začátku článku, Atlantic Championship je přímou konkurencí pro IndyLights (ačkoliv se jezdí pouze na okruzích). Vedení IRL má pravděpodobně snahu zamést všechny stopy po bývalé sérii ChampCar a evidentně jí to prochází.

Jaký smysl totiž bude mít závodit v Atlantic Champioship, když jezdci budou muset navíc projít i téměř totožným šampionátem IndyLights (ano, najdou se výjimky, viz. Raphael Matos). Takže zájem ze strany jezdců o Atlantic patřičně poklesne a série zanikne. Tak lze shrnout možný scénář, pod který se Barnhart podepsal.

Ačkoliv, můžeme najít ještě jeden důvod. Simona de Silvestro testovala monopost Dallara a s osobním sponzorem má, lépe řečeno měla, v plánu startovat v IndyCar. Ale jak by k tomu přišel čerstvý šampión IndyLights J. R. Hildebrand? Tento dvaadvacetiletý Američan do IndyCar pravděpodobně nenastoupí, protože nemá peníze. A v současnosti, kdy platí motto „bez peněz, do IndyCar nelez“ si nemůžeme dělat naděje. Snad jen start na Indianapolis 500 by se mohl podařit, ale to je tak všechno.

Jaký má tedy smysl program Road to Indy, když ani šampión posledního seriálu před branami IndyCar, nemůže sehnat sedačku? Nezbývá než podotknout: těžké to časy v IZOD IndyCar Series…