Jak se nám jelo na Valašském Monte Carlu

Všechno vlastně začalo v pátek ráno lepením reklam na auto. Při sjíždění ze zvedáku se mi podařilo natrhnout levou zadní zástěrku, ale vzhledem k pokročilé době (13:00) nebyl čas s tím cokoliv udělat. Takže natankovat cestou z práce domů, sbalit si pár věcí, nezbytné nářadí a vyrazit směr Vizovice. Cesta ubíhala podle představ. Vozu se jen nelíbily díry v našich cestách, zejména na hlavní cestě z Ostravy do Nového Jičína. Za Vsetínem bylo malé zdržení díky pánovi, který asi mířil na kotáry z Kauflandu s letitou Škodou 120, za kterou se naskládal kamion a ten, nešlo předjet.

Se svým spolujezdcem jsem měl sraz na pumpě za Vizovicemi. Přesunuli jsme oba vozy k Sokolovně a vyjeli napsat rozpis. Použili jsme loňské mapy. Po příjezdu k první klasické rychlostní zkoušce Jasná bylo jasné, že soutěž nebude zdaleka jednoduchá. Na cestě led a sníh a hlavně mě znepokojovalo sněžení. Po dvou průjezdech zkouškou bylo jasné, že hned tato zkouška bude rozhodovat o bytí na nebytí v soutěži. Ale o tom až dále. Další zkouškou v pořadí byl populární Barák. Začátek pěkně na mokru, s přibývající nadmořskou výškou rostla i sněhová pokrývka na cestě a ASR a ABS „tréninkového“ Focusu mělo co dělat. Po cestě zpět jsme potkali obrovský kamion s návěsem, jedoucí ve směru rychlostní zkouška. Dodnes nedokážu pochopit, jak ten zledovatělý kopec vyjel.

Další zkouškou byla Raková, opět celkem pod sněhem a když jsem na rovince k lípě měl 150 km/h na tachometru, říkal jsem si, tady nám to půjde. Průjezd komplikovali někteří řidiči, kteří trénovali RZ v protisměru. A mnoho nechybělo k nebezpečné situaci.  Po dvojím průjezdu Rakové jsme ještě projeli Hvozdnou. To už se začalo šeřit a proto nastal čas formálních a technických přejímek. Během přesunu k technické lehce zavoněl v kabině Favorita benzín, ale po krátkém ohledání jsme na nic nepřišli.

Po technických přejímkách jsme se potkali s Tomášem Blažkem, který nám domluvil schování „závodního“ vozu u kamaráda Dana v garáži ve Štípě. Dane i Tome děkujeme.  Nalepili jsme čísla, domluvili se, že převezmeme auto ráno v půl sedmé a jeli jsme s Pavlem spát do Vsetína.  Dali jsme si večer, dvě kvalitní plzně a šli na kutě. Bylo třeba ještě přepsat rozpis tak aby se dal číst. Pavel  si dal záležet a mimo černé fixy používal na brzdy červenou a zelenou na retardéry. Než jsme usnuli, volal ještě Tomáš Blažek z Jasné, že se tvrdě trénuje a že led je pryč. Spát se šlo těsně před půlnocí.

Ráno budíček v pět  a do Štípy pro auto. Hned po vyjetí bylo jasné, že pravá žárovka potkávacích světel dnes nebude spolupracovat. Po tmě bylo rozhodnuto, že se bude řešit až se rozední. Dan už na nás čekal. Převzali jsme aut, popřáli pěkné podívání a vyrazili jsme k Sokolovně na start.

Během rozpravy doplnil náš tým můj otec, později i nastávající tchán s tchýní. Po týmové poradě bylo rozhodnuto, že se nebudeme pouštět do žádných větší akcí, že si prostě letošní stopu užijeme.

Do první rychlostní zkoušky na stadioně jsme odstartovali s rozvahou, protože na ledu a opravdu velkých kamenech se dá jen ztratit. Neminula nás malá krize na výjezdu ze stadionu, kdy po cíli auto na ledu nezatočilo a vyjeli jsme mezi zábradlím a betonovou skruží do louky a následně do brány.

Po této zkoušce následovala Jasná. V časové kontrole jsme šli za kamarády Radimem a Romanem, domlouvali jsme se, že nebudeme dělat kraviny a že si spolu pozávodíme. Osmička hned po startu vyšla, první prudká zatáčka byla trochu venkem, ale na tom ledu se ani není čemu divit, jeden retardér druhý, u viaduktu pravá levá a hele Honda s ulomeným kolem  v příkopě. Další retardér, vidím vlevo fotícího mého otce, dávám ruční vyjíždíme ze zatáčky a za ní Felicie, na kufru jí jedeme až do nedalekého cíle, kde mám problém, abych Felicii nenaboural zezadu.  Naštěstí to o pár centimetrů vyšlo.  V cíli zjišťujeme, že Radim zahodil Favorita do příkopu a s ulomeným kolem se jet nedá. Škoda no.

Přesun na Barák. Ještě před časovkou pomáháme s opravou Felicie, která po výletu mimo trať neřadí, oprava se zdařila. Startujeme, vše jde hrozně rychle, motor točíme 4-5 tisíc. Všude okol o trati v lese vidíme velkou spoustu fanoušků, vlevo rozbitou Pumu, o které jsme po přejímkách říkal, že je to moc krásné auto na rozbití. Druhý retardér, který je mimo cestu ve 20 cm sněhu,  vyjíždíme jen tak tak, ale zimní pneu Kormoran a „obrovská síla motoru“ nás z něj dostávají. Zbývají tři zatáčky, opatrně na sněhu do cíle. Stopku málem neubrzdíme.

Náš průjezd z čase 5:01 - Pro diváky

Na Rakové je už sněhu méně, v levé devět v lese tahám za ruční brzdu, aby i diváci měli nějaké vzrušení. Na předposledním retardéru upravujeme rozpis a škrtáme brzdy před retardérem.

Poslední RZ první etapy Hvozdná, zkoušku známe, ale hned ve třetí zatáčce leží ve škarpě Lancer, takže trošku zpomalujeme. V retardéru na polní cestu poznáváme, že bylo velmi prozřetelné udělat lyžinu  z 5mm ocelového plechu. Vyhazovací zatáčku opatrně ale rychle, no a na návsi ve Hvozdné spolujezdec říká L10 DIVÁCI, takže opět poměrně povedený průjezd bokem na ruční brzdu.

 

První kolo máme za sebou. Přeskupení, rychlý oběd v podobě suchého salám a už jedeme do druhé etapy. Stadion projíždíme velmi obezřetně ale asi o osm vteřin rychleji než ráno. Stejné to je na Jasné, tam si dáváme asi 13vteřin, ale spousta rozbitých aut nás trošku podvědomě brzdí.

Na baráku je sucho, v lese mokro, a na Col De Turini je naházený sníh. Výjezd z retardéru je taky něco rychlejší  a před cílem v levé zatáčce je zlomený strom ve dvou metrech výšky a pod ním favorit, nebyl to dobrý pocit.

Cestou na Col De Turini v čae 3:18

Druhá Raková je totálně pod vodou, po první hluboké kaluži přestávám vidět na trať. Nejdou stěrače. Pavel ohromně rychle lehce nakopne pojistkovou skříň, stále diktuje a asi 50 m jedeme poslepu na rozpis. Povedlo se. Retardéry projíždíme pouze cuknutím volantem, strach máme trochu akorát na rovině k lípě, kde jsou kaluže, a hrozí aquaplaning. U lípy dávám auto hodně dovnitř zatáčky a asi ohazuju fanoušky na vnitřku pořádnou sprškou vody a bláta. Dodatečně se omlouvám.

 

Hvozdná je taky hodně rychlá, krásně rychle projíždíme vyhazovací zatáčku před Hvozdnou, ve vracáku opět průjezd bokem a už jsme v cíli. Svítí sluníčko a jsme oba hooodně šťastní, že jsme dokončili a že jsme si to užili. Po cestě diskutujeme jak se nám co povedlo. Před Sokolovnou cíl. Chvílemi se začínám chovat jako Mr. Hollywood.  Pavel mi ale rozmlouvá vyšplhání na střechu rodinného mazlíka. Tak tedy skáču jen na před autem radostí. Ještě nezbytný rozhovor pro Radio Zlín ZDE.  Krátké rozloučení s „fanoušky“ v servisní zóně“  a jdeme na guláš.  U guláše si s otcem sdělujeme zážitky. Telefonuje Tomáš Blažek z Hvozdné, že se nám průjezd obávanou vyhazovací zatáčkou náramně povedl a že další soutěžáci, kteří tam byli, náš průjezd hodnotí velmi kladně. Vydali jsme se každý do svého domova, Pavel na jih proti slunci a já s otcem na sever. Večer jsme s přítelkyní na oslavu šťastného návratu bouchli lahev šampusu.

Tak a máme to za sebou. Skončili jsme na 34. místě mezi předohraby. Odstartovalo 60 posádek.  Dojelo 49. S výsledkem jsme naprosto spokojeni. Děkujeme společnosti Auto Heller zvláště mechanikům servisu Škoda, tátovi a  Centru bezpečné jízdy LIBROS Ostrava  Doufám, že za rok se sejdeme ve stejné sestavě. Ale ani letos ještě není e závpdama konec. Ale o tom až příště.

A nakonec, pokud jste nás někde na stopě vyfotili nebo natočili, uveďte prosím kontakt do komentáře pod článek. Rádi bychom měli fotky nebo video v archivu.

Foto: Martina Stromšíková, Archiv jezdce, videa youtube.com