Jaké nebezpečí hrozí řidičům v tunelu?

Výjimkou bývá úsek u vjezdu do něj, část komunikace, která je nejníže položena, a také místa, kde se snižuje počet jízdních pruhů. Svou negativní roli sehrávají pocit blízkosti stěny tunelu a velký rozdíl světelných podmínek při vjezdu a výjezdu do tunelu. Jaká základní pravidla tedy dodržovat, aby naše jízda tunelem proběhla bez komplikací?

Přibližujeme se k tunelu

·         Letmo zkontrolujeme palubní desku, zda nám neavizuje závažný technický problém či nedostatek paliva. Především při průjezdu delších tunelů si musí být řidič jist, že jej vozidlo nezradí. V dostatečné vzdálenosti od něj je třeba zkontrolovat důležité údaje na palubní desce – teplotu motoru, stav jeho mazání, dobíjení. Zvláštní pozornost je nutno věnovat ukazateli stavu paliva. Vždy musíme mít jistotu, že nám vystačí na průjezd, a to s dostatečnou rezervou. „Vozidlo, jež uvízne v tunelu z důvodu poruchy, je pro plynulost a bezpečnost silničního provozu pohromou,“ varuje Roman Budský z Týmu silniční bezpečnosti.

·         Zapneme potkávací světla. I sebelépe osvětlený tunel je třeba považovat za místo se sníženou viditelností. Vozidlo musí být dostatečně osvětleno nejen vpředu, ale i vzadu. Světla pro denní svícení proto rozhodně nepostačí. Některé automobily jsou vybaveny funkcí automatického přepnutí světel z denního svícení na potkávací světla. Bohužel však ne vždy se na to můžeme spolehnout. Proto je třeba se po vjezdu do tunelu přesvědčit, zda opravdu náležitě svítíme.  

·         Věnujeme zvýšenou pozornost dopravním značkám a světelným signálům. Vždy musíme mít jistotu, že vjezd do tunelu je povolen, případně vědět, že některý z pruhů je uzavřen. Proto se vždy přesvědčme, že nad pruhem, kterým projíždíme, svítí zelená šipka avizující možnost jeho použití. Opakem je svítící symbol ve varu červeného kříže. Takový pruh nesmíme nikdy použít. Může být uzavřen například proto, že v něm stojí porouchané vozidlo, probíhá oprava či údržba části tunelu či se tam nacházejí havarované automobily. 

·         Včas si sundáme sluneční brýle. Přece jen vjíždíme do míst, kde nejsou světelné podmínky nijak slavné. Při vjezdu do tunelu se především za denního světla ostře změní světelné podmínky. Oči potřebují přinejmenším několik sekund, aby se adaptovaly na přítmí tunelu. Během této fáze může řidič snadno přehlédnout drobnější překážky na vozovce. Potíže mívají nejčastěji starší řidiči. Samozřejmě i výjezd z tunelu do plného denního světla není bez nebezpečí. Může snadno dojít k oslnění řidiče.

Projíždíme tunelem

·         Dodržujeme stanovené rychlostní limity. V řadě delších tunelů vykazuje vozovka nemalý sklon následovaný protisvahem. Především řidiči kamionů se snaží mít v nejnižším bodě dostatečnou rychlost, aby využili setrvačnosti vozidla pro snazší zdolání navazujícího stoupajícího úseku. Tato místa právem patří k těm nejnebezpečnějším. Nebezpečí ale může číhat i ve stoupání. Především těžkopádnější soupravy vozidel zde snadno ztratí tempo a rozdíl v rychlostech oproti osobním automobilům a motocyklům se může citelně zvětšit. Řada zahraničních průzkumů prokazuje, že v těchto úsecích snadno dochází k haváriím.

·         Dbáme na dostatečnou vzdálenost od vozidel jedoucích před námi. Pravidlo vzájemného odstupu o délce odpovídající dvěma sekundám jízdy by v tunelech mělo být striktně dodržováno.   

·         Jsou zásady, které je třeba bezpodmínečně dodržovat. Nikdy se neotáčíme do protisměru či necouváme. V obousměrných tunelech nikdy nepřejíždíme do protisměru. Nikdy bezdůvodně nezastavujeme. Pokud už musíme zastavit vozidlo, pamatujeme na možný průjezd vozidel záchranářů a policie. Při zastavování včas použijeme varovné blikače. Od vozidla před námi stojícího ponecháme dostatečný odstup. Při zastavení vozidla z důvodu dopravní zácpy je nikdy neopouštíme.

·         Nikdy nevíme, co může v následujících sekundách nastat. Proto průběžně registrujeme umístění nouzových východů a telefonů

Co dělat v případě poruchy vozidla

·         Při zastavování z důvodu závažné poruchy uvedeme v činnost varovné blikače. „Je ovšem potřeba pečlivě zvážit, zda opravdu musíme porouchaný vůz odstavit v tunelu. Pokud je to jen trochu možné, snažme se tunelem projet a zastavit až na vhodném místě za ním, ideálně mimo dálnici,“ říká Roman Budský. 

·         Vozidlo odstavíme co nejvíce stranou, pokud možno do odstavného pruhu, následně ihned vypneme motor

·         Před opuštěním vozidla si oblékneme reflexní vestu, vozidlo opouštíme pokud možno na stranu, kde není provoz.

·         Ihned oznámíme danou mimořádnou událost, a to prostřednictvím nouzového telefonu či mobilu.

·         Do příjezdu pomoci se řídíme radami dispečerů tunelu.

Pozor, hoříme!

·         Pokud máme podezření, že naše vozidlo či přepravovaný náklad hoří, ihned zapneme varovné blikače.

·         Pokud je to jen trochu možné, pokusíme se s doutnajícím vozidlem vyjet z tunelu.

·         V opačném případě ho odstavíme co nejvíce stranou, pokud možno do odstavného pruhu.

·         Vypneme motor, klíčky však ponecháme v zapalování.

·         Neprodleně požár nahlásíme, a to prostřednictvím nouzového telefonu či mobilu. Dispečeři tunelu okamžitě vyhodnotí situaci, pošlou na místo požáru hasiče, policisty a případně další odbornou pomoc. Také zváží, zda nebude lepší okamžitě zakázat do tunelu vjezd dalším vozidlům. 

·         Pokud je požár v samém počátku, můžeme se pokusit zdolat ho pomocí hasicího přístroje vlastního či přístroje umístěného v SOS výklenku.

·         Opustíme tunel nouzovým východem.

·         Pamatujeme, že oheň či kouř jsou smrtelně nebezpečné; uděláme vše pro záchranu svou a případně dalších osob, naopak neztrácíme čas zachraňováním vozidla či majetku.

Ne každý je při jízdě tunelem v pohodě

Zhruba pětinu řidičů přepadá při jízdě tunelem pocit úzkosti. Tito šoféři se snaží projíždět tunelem pomaleji a předjíždějí méně často než ostatní. Snadno tak může dojít k narušení kontinuity proudu vozidel, což s sebou nese zvýšené nebezpečí vzniku kolizních situací. Někteří tito řidiči se necítí dobře při jízdě za velkým nákladním automobilem. Pokud se dokonce ocitnou v sevření dvou takových obrů, nejednou se snaží domněle rizikovou situaci řešit zbrklým předjížděním. Chování úzkostného motoristy opravdu může být pro ostatní rébusem. Zahájí předjíždění, aby je vzápětí přerušil, či náhle zdánlivě bezdůvodně výrazně zpomalí. Ostatně není divu. „Jedinci trpící klaustrofobií uvádějí, že při jízdě tunelem nejednou zažívají pocit ztráty kontroly nad vozidlem. Pokud tedy narazíme na nejistě se chovajícího motorizovaného kolegu, dodržujme od něho dostatečný odstup. A naopak pokud si je některý šofér vědom svých frustrujících pocitů a svého následného nevyzpytatelného chování, asi by měl zvolit vhodnou objízdnou trasu. Ztracený čas bude bohatě vyvážen pocitem bezpečného řízení vozidla,“ uzavírá Roman Budský z Týmu silniční bezpečnosti.