Definici osoby blízké nalezneme v § 68 odst. 4, zák.č. 200/1990 Sb., o přestupcích. V něm se uvádí, že osobou blízkou může být kromě manžela, dětí, rodičů, atd., i jiná osoba v poměru rodinném, nebo obdobném, jejíž újmu budete pociťovat jako újmu vlastní. Tohle však asi mnozí z vás vědí a tak to není nová informace. Problém ovšem nastavá v případě, kdy vám přijde domů oznámení o dopravním přestupku a vy se chcete bránit institutem osoby blízké. V tom případě si totiž musíte dát obzvláště pozor na to, jak jej vlastně použijete, protože jinak si můžete spíše uškodit, než pomoct.
Aby vůbec mohlo dojít k objektivní odpovědnosti za přestupek, musejí být splněny posloupně tyto tři podmínky:
1) musí jít o porušení pravidel silničního provozu, které bylo zjištěno prostřednictvím automatizovaného technického prostředku používaného bez obsluhy při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích nebo se jedná o neoprávněné zastavení nebo stání
2) musí jít o porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích, které vykazuje znaky přestupku podle zákona o provozu na pozemních komunikací
3) porušení pravidel nemá za následek dopravní nehodu
Každý z nás, od koho je pak následně vyžadováno vysvětlení k přestupku, může odepřít podání vysvětlení z důvodu, že by tím vystavil osobu blízkou hrozbě postihu za přestupek či trestný čin. Vše je spojeno s § 60 odst. 1 Zákona o přestupcích. Ale pozor! Jen pouhá věta "odmítám podání vysvětlení" nestačí. Pokud totiž provozovatel pokutovaného vozu nezná totožnost osoby, které své vozidlo v dané době svěřil, dopouští se správního deliktu, za který mu hrozí uložení pokuty až do výše 50.000,- Kč.
Proto je vhodné, aby provozovatel vozu při podávání vysvětlení uvedl nejenom to, že vozidlo v době spáchání přestupku neřídil, ale i to, že zná totožnost osoby, které svěřil své vozidlo. Pokud tak při podávání vysvětlení například uvedete, že vozidlo mohou používat i další vaši rodinní příslušníci a dále využijete výše popsaného práva odepřít vysvětlení, pak velmi pravděpodobně uniknete sankci za provedený přestupek. Samozřejmě to není stoprocentní, protože tomu tak nemusí být u sankce za jiný správní delikt.
Provozovatel motorového vozidla tak může být uznán vinným z předmětného správního deliktu (přestupku) pouze v případě, že nebude zjištěna totožnost řidiče, který spáchal přestupek. Pokud opravdu nebude díky výše uvedené kličce zjištěna totožnost řidiče, který spáchal přestupek, bude splněna podmínka pro projednání správního deliktu provozovatele vozidla.
Nyní nastává to nejdůležitejší. Budou-li splněny výše uvedené tři podmínky pro projednání správního deliktu (přestupku) a zároveň není-li totožnost řidiče známa nebo nebude zřejmá z podkladu pro zahájení řízení o přestupku a porušení bude možné projednat uložením pokuty v blokovém řízení, správní orgán bezodkladně po zjištění nebo oznámení přestupku vyzve provozovatele vozidla k uhrazení částky, kterou správní orgán určí (nejvýše částka 2.500,- Kč), a to se splatností do 15 dnů ode dne doručení takové výzvy. K tomu je také nutné uvést, že nepřijdete o žádné body!, což by se v případě přiznání přestupku stalo.
Jaký je tedy závěr?
Odpovědnost za dopravní přestupky má zásadně pachatel dopravního přestupku. Odmítnout vypovídat proti osobě blízké může každý z nás, jelikož je to naše ústavou zaručené právo. Objektivní odpovědnost navíc nenastává automaticky za všechny přestupky, ale jen za ty, které jsou zjištěny automatizovanými technickými prostředky bez obsluhy (např. klasické radary s infra kamerami, radary provádějící úsekové měření).
