Jste aktivní řidič?
Samozřejmě že jsem aktivní řidič, asi zhruba někdy od 19 let, co jsem byl na civilní službě. V té době jsem si dělal řidičský průkaz a musím říci, že jsem měl tehdy z toho trošičku strach. Já jsem se vlastně do té doby vůbec o auta nezajímal, bavilo mě spoustu jiných věcí než právě auta. Přišla s tím tehdy moje přítelkyně, dnes už manželka. Už od 15 let měla řidičský průkaz na motorku a šla si dělat na auto. Zůstat pozadu, to by pro mě byla potupa. Tak jsem si řekl, že to teda ne, když ona, tak já taky. Takže mě vlastně k tomu více méně dokopla. Celou autoškolu i zkoušky jsme dělali spolu, napoprvé a na plný počet bodů (pousmání). Bylo to super, no a v té chvíli to na mě jakoby dýchlo a řízení mě začalo ohromě bavit.
A máte nyní auto, Vlastíku?
Moje úplně první auto, když to vezmu obsáhleji, byla ihned po autoškole Škoda 120. S odstupem času to hodnotím jako velmi dobrý krok. Auto mělo svoje chyby, plno věcí ani nefungovalo tak jak by mělo, ale my jsme se na něm s Markétou (mojí manželkou) hodně naučili. Párkrát jsem to i někde odřel, třeba při couvání, ale to byla právě ta škola, která nám hrozně dala. Auto svoji službu splnilo a šlo o dům dál. Hned po něm jsem si koupil ojetou Felicii a to bylo moje první lepší auto, které jsem měl. Tu jsem asi za dva roky prodal a pořídil si Forda Fiestu, také starší a tu mám dodnes. Teď jsem jí v docela zachovalém stavu předal manželce, takže v něm teď převážně jezdí ona. Vzhledem k mé dnešní práci potřebuji větší auto, protože vozím nástroje, kluky z kapely, apod. Takže není to tak dlouho asi 2 měsíce, kdy jsem zakoupil Citroen Xsara Picasso. Prostorné, přesně to co jsem si představoval. Auto je 3 roky staré a zatím jsem velmi spokojený.
Když jezdíte na vystoupení řídíte vy nebo se třeba střídáte s kapelou?
Jak kdy. Když mám akci někde poblíž a má čas manželka, tak jedeme spolu a já si to odřídím klidně sám. Je to ale spíše vyjímečně. Většinou mám s sebou řidiče nebo se mnou jede manažerka., která mě doveze a zařídí i všechno ostatní. Někdy je potřeba se soustředit a připravovat na vystoupení a není nálada se zabývat věcmi kolem mě.
Máte strach jet s někým koho neznáte?
Přiznám se, že tohle nemám. Pokud to prostě není vyloženě „nějaké zvíře“, což se mi teda taky párkrát stalo, tak strach nemám. Většinou tam z mé strany funguje důvěra. Samozřejmě to sleduji a když už by to překračovalo určité meze, dám najevo, že se bojím. Klidně se i ozvu a snažím se ho umírnit. Ale hlavně se vždy před jízdou připoutám!
Máte nějaký zážitek z auta, na který třeba rád vzpomínáte?
Všeobecně vzato si nejvíce pamatuji euforii, když jsem koupil své první auto (Škodovku). Pádil jsem si to v ní z prodejny a vlastně to byl asi můj největší zážitek, protože to bylo poprvé, kdy jsem jel a nikdo vedle mě neseděl. Byl jsem tam úplně sám, věděl jsem, že můžu jet kam chci, ta obrovská nespoutanost. Řízení mě baví i dneska, ale už se to stalo takovou přirozenou záležitostí.
A naopak nejhorší zážitek?
Těch je bohužel spousta. Ať to byla právě jízda s někým koho znám a ten dotyčný se předváděl a já byl úplně sevřený strachy. Nebo se přiznám, že i já jsem byl prostě někdy neuvědomělý (stalo se mi to víckrát v životě), kdy jsem udělal chybu a měl jsem při tom kousek k něčemu, co mohlo dopadnout špatně. Všechny ty okamžiky si hrozně pamatuji a mám je před očima vždy když jedu a snažím se, aby se to nestávalo.
Jste technický typ? Dokázal byste si na autě vyměnit kolo, žárovku,…?
Právě že moc technický typ nejsem (smích). Nejsem ten člověk co jde a vymění si olej. Nemyslím si, že bych to třeba nedokázal, ale spíš mě to nebaví, nemám k tomu sklony. Kolo samozřejmě vyměnit dokážu, dolít olej také zvládnu i tu žárovku bych dokázal vyměnit. Takovéto menší věci. Ale když nám upadl výfuk, pomáhal jsem také při jeho výměně. Většinou ale auto raději svěřuji do servisu, nebo známému, který se tím zabývá.
Když jste dříve cestovali s Markétou, jaký byl váš nejčastější dopravní prostředek?
Je pravda, že my s Markétou všeobecně skoro necestujeme. Když jsme vyrazili na dovolenou, např. do Chorvatska, jeli jsme autobusem. Letadlo je určitě pohodlnější a já bych to moc rád někdy vyzkoušel, ale Markéta se bojí a nechce o tom ani slyšet. Dlouhá cesta autobusem, mě osobně hrozně ubíjí. Autem většinou dojedeme maximálně např. na Slapy či Měřín k vodě. Letos ale zamýšlíme vyrazit autem spolu s Markétiným bráchou, všichni společně někam dál. Na „svých kolech“ si člověk může zastavit kdy chce, může si s sebou vzít spoustu věcí, které např. do autobusu ne. Samozřejmě tu hrozí riziko, že auto selže a tak dále. Ale na to je potřeba se předem připravit a já už se na dovolenou teď moc těším.
Foto: ANN a Vlasta Horváth
