Minařík racing z Barumky s pohárem

Spousta dojmů, zážitků a emocí provázely letošní ročník Barumky. Ani se není čemu divit, neboť Barum rally je svým způsobem jedinečná. Proto nechme hovořit samotné posádky, jak se jim letošní ročník líbil a jak se popasovaly s rychlostními zkouškami.

Lukáš Nekvapil – Roman Koscelník (Opel Adam R2) – 44. místo absolutně, 18. místo třída RC4, 31. místo MČR, 11. místo třída 6 a 20. místo 2WD

Bohužel, se nám nepodařilo sehnat ohlas tišnovské posádky.

Milan Obadal – Vladimír Osička (Renault Clio R3) – 47. místo absolutně, 4. místo třída RC3, 33. místo MČR a 2. místo třída 5, 22. místo 2WD

Vladimír Osička: „Žádná takhle dlouhá soutěž se neobejde bez nějaké nečekané události a my jsme to pocítili již při seznamovacích jízdách. Na obnoveném úseku z Rajnochovic nás v lesní pasáži atakovala srnčí zvěř. Přivolaná policejní hlídka pak jen konala svou povinnost a vyrozuměla lesního hospodáře. Lépe dopadla tréninková octavia, která nakonec pomohla splnit předstartovní úkol v podobě precizního rozpisu. Víra v něj se pak ukázala na všech absolvovaných rychlostních zkouškách, kde jsme bez zaváhání zkušeně ukrajovali kilometr za kilometrem náročných vytyčených úseků. Našemu cliu R3 sice moc nevoní uskákané rozbité pasáže, ale na domovských silničkách Minařík racingu v okolí Slušovic a Podkopné Lhoty ukázalo své přednosti a díky pečlivé práci mechaniků nám dovolilo absolvovat Barumku se stříbrným oceněním na bedně.“

Milan Obadal: „Barum rally byla těžká, náročná a výživná pro všechny posádky i mechaniky. Navíc i počasí nám přálo, takže si odvážíme neskutečné zážitky. Upřímně mohu říci, že jsem si Barumku opravdu užil. Ještě dva dny po závodě mne hřejí nepopsatelně krásné pocity – kdo prostě zlínskou rally neokusil na vlastní kůži, ten neuvěří. Nejvíce nám asi zatrnulo při prvním průjezdu RZ Semetín, kdy jsme letěli v L4 do auta Honzy Jelínka, ale paní Štěstěna nám dopomohla k tomu, že jsme se mu vyhnuli. Pokud bych se měl oznámkovat, tak za sobotu bych si dal 2- a v neděli pětku. Už jsme se zřejmě viděli v cíli a koncentrace šla trošku stranou, bylo to pouze o hlavě. Chtěl bych poděkovat manželce a celé rodině za velkou podporu, Vláďovi za perfektní diktát a Robertu Býčkovi za fyzickou přípravu v Tiger Clubu. Díky patří i celému týmu Minařík racing za profesionální přístup, pořadatelům za skvělou soutěž a všem fanouškům, kteří nás hnali dopředu, a že jich bylo!!! Díky!!!“

Petr Krajča – Jan Houšť (Renault Clio) – 64. místo absolutně, 4. místo třída 8, 45. místo MČR a 36. místo 2WD

Petr Krajča: „Barum rally 2016 pro nás byla snad nejnáročnější rally, jakou jsme doposud odjeli. Začali jsme velmi dobře městskou erzetou, na které jsme obsadili 2. místo ve třídě a šli jsme spát s tím, že v sobotu začnou pořádné závody. To jsme ale nevěděli, že do toho promluví technika. V ranním servisu jsme zjistili, že máme prasklé řízení, a že Barumka pro nás skončila. Naštěstí nám p. Vaňhara řízení půjčil a my mohli byť s penalizací odjet ze servisu. Na RZ Březová jsme dostali defekt a bylo jasné, že je po závodě, protože se nám ještě pro jistotu pokazil hever. Na úvodní sobotní zkoušce jsme nechali okolo šesti minut. Náladu jsme si spravili při druhém průjezdu RZ Košíky, kdy jsme zajeli 2. čas ve třídě. Poté se už jelo dobře, ale bylo jasné, že ztrátu už nesmažeme. V neděli jsme startovali až za hondami a předtucha, že tyto vozy budeme na rychlostkách dojíždět, se naplnila. Začalo to už na RZ Kašava, kdy byl v určitých úsecích ještě prach, ale díky tomu, že jsme museli na konci Trnavy zastavit, byla viditelnost v pořádku. Stejné to ovšem nebylo na prvním průjezdu Pinduly, kdy jsme už kolegy dojeli, a ti nás okamžitě pustili, za což jsme jim v cíli poděkovali. V neděli jsme se svezli parádně a odměnou za to byl třikrát nejrychlejší čas ve třídě a dvakrát druhý nejrychlejší čas. Nejdůležitější je, že jsme auto dovezli do cíle celé a bez poškození a my mohli převzít pamětní medaile za absolvování nejtěžší soutěže v ČR. Velké poděkování patří sponzorům, bez kterých bychom se nemohli téhle krásně dlouhé a náročné soutěže zúčastnit. Nemůžu zapomenout poděkovat Minařík racing, který auto parádně nachystal. Taky s Honzou děkujeme za podporu od fanoušků, kterých bylo u trati moc. A taky myslíme na Honzova strejdu, který nás hlídal, bohužel, z nebe, aby se nám nic nestalo.“

Radim Koutek – Richard Lasevič (Renault Clio) – odstoupil v 11. RZ

Radim Koutek: „Přípravě na letošní Barum rally jsme věnovali maximální úsilí. Repasí prošel motor, převodovka a dokonce jsme pořídili i nové tlumiče. Naším cílem bylo dostat se do cíle a jedno kde a jedno jak. Oba dva jsme moc chtěli placku z cílové rampy. Pátek byl svou atmosférou úžasný. Hodně pomohla i změna okruhu a rychlejší časy. V sobotu jsme si pak vybírali jednu smůlu za druhou. Přestal jít interkom, roztrhl se řemen alternátoru a poškodil jsem pravé přední kolo. Všechny RZ byly těžké a záludné a jejich obtížnost zvyšovalo horko. Po projetí zeleným peklem (závěr RZ Košíky) jsem konstatoval, že na druhý průjezd bych asi změnil nastavení podvozku, zatímco Richard zkušeně poznamenal, že by asi zvolnil. Nakonec sobotní sekce dopadla výborně a naše průběžné třetí místo bylo výborným vkladem do nedělní části. První nedělní RZ z Vlčkové do Všeminy byla obrovsky obtížná, nejen svou délkou, ale hlavně charakterem a opětovným horkem. Před startem na Pindule mě najednou napadlo, že se nemůžu dočkat, až budu na trati. V loňském roce jsme odstoupili na této RZ pro poruchu elektroinstalace. A ani letos to nakonec nedopadlo jinak. V půlce zkoušky jsem napřed hlásil, že neřadíme trojku, pak pětku a šestku a nakonec, že máme jenom první rychlostní stupeň. Odstavili jsme našeho Bleska v lese. Začal jsem míchat řadicí pákou a postupně jsem některé rychlosti našel. Nastartovali jsme a po dvaceti metrech zhasl motor a už se nerozjel – vyhořelá pojistka a k tomu prasklá kulisa řazení. Naše zklamání bylo nepopsatelné. Mé osobní bylo ale ještě znásobeno výměnou názorů před startem na ředitelství rally, kdy jsme se dotazovali, proč nemáme jako posádka v MČR nálepku doprovod, když posádky startující v ERC ji mají a my platíme stejné startovné a platí pro nás stejné podmínky. Bylo mi řečeno, že pokud nemám na to, abych si nálepku koupil, tak ať raději nestartuji. Pokud se organizátoři domnívají, že účast na této soutěži máme jako posádka zajištěnou úhradou startovného, tak to ale fakt není a já napříště budu raději tu obrovskou kupu peněz, co start obnáší, směřovat tam, kde to bude mít smysl. Naopak velmi musím poděkovat Petře, Šárce, Lukimu, Šímovi, Markovi, Karolíně, taťkovi, Gajdovi a spol. a všem, co nám kolem trati tak moc drželi pěsti a pomáhali. U Minařík racing pak Lubovi, Viktorovi, Petrovi, Staníkovi, Mirovi a ostatním klukům a holkám, co přiložili svou ruku k dílu. Richardovi za jedinečnou práci na horkém sedadle – moc jsem si to užil. Všem ještě jednou velké – DĚKUJI.“