Václav Dunovský na Barumce: Horor na začátku, spokojenost na konci

„Těšili jsme se na skvělou diváckou kulisu a atmosféru, která je prostě jedinečná. Kraj rallye zaslíbený soutěží žije již od začátku seznamovacích jízd. Do závodu jsme šli s jasnými cíli a taktikou. Protože jsme od Bohemky neujeli ani metr a do Peugeotu sedli až při shakedownu, tahat se s Evropany nepřipadalo v úvahu a náš hlavní a jediný zájem bylo MČR. Přáli jsme si závod hlavně dokončit bez škrábanců na voze,“ řekl před startem spolujezdec Petr Glossl.

Dvojice si shakedown, i díky jeho délce a rychlejšímu charakteru, skvěle užila a Vena získal celkem rychle zpět svou jistotu a dobrý pocit za volantem. „Děkuji za spolupráci ze sedadla spolujezdce Veronice Římalové, Jirkovi Hejtmánkovi a Tomášovi Kotyrbovi.

Ještě, než jsme vlétli na první ostré kilometry soutěže, nechali jsme si během slavnostního startu vzít krev a podpořili tak kampaň Jedu na dřeň. Moc bychom si přáli, aby maximum vzorků bylo užitečných a pomohlo zachránit lidské životy,“ prozradil Václav Dunovský.

Veškeré předstartovní plány vzaly celkem rychle za své. Úvodní superspeciálku v ulicích Zlína kluci zvládli dobře a vychutnali si tradiční pekelnou diváckou atmosféru. „V sobotu ráno nám u tréninkového auta nejprve spadla obě přední okna a nešla vysunout nahoru, což byla první bojovka. Na první klasické rychlostní zkoušce, kterou byly Slušovice, přišel okamžik hororových parametrů. Po výjezdu z okruhové části, v rychlém sjezdu z obce Březová, nám při prudkém brždění před retardérem odešel pravý přední brzdič. Brzdový pedál byl bez varování až na podlaze, vůz jel tedy stále rychlostí kolem 160 km/h, lehce jsem ho zbrzdil podřazováním a ruční brzdou a na poslední chvíli se vyhnul balíkům slámy, které vytyčovaly onen retardér. Silnice byla v tom místě naštěstí širší, takže jsem využil krajnici a příkop a porazil pouze pár pneumatik, které byly součástí retardéru,“ popsal krizovou situaci pilot Peugeotu 208 R2.

Posádka naštěstí vše ustála a měřený úsek v pořádku dokončila. Do servisu však zbývali ještě další dvě rychlostky. Pouze s funkční ruční brzdou projeli Václav s Petrem PIndulu, kde museli pouštět auta, která je na trati dojela. Naštěstí rychlostní zkouška Maják byla zrušena, ale i přesto dvojice ztratila drahocenné minuty. „Málem jsme ještě přejeli jednoho pořadatele, kterého asi nenapadlo, že pojedou dvě auta pár vteřin po sobě a kráčel přímo prostředkem cesty. Během servisní zastávky dali kluci vše do pořádku, nicméně nám došlo, jaký to mohl být průšvih, kdyby tam nebyl retardér a za ním dalších 200m rovina. Rychle jsme se ale oklepali a vyrazili se porvat o každý bod,“

Zbytek etapy Vena s Petrem sice nejeli tak, jak umí, protože hlavně v rychlých pasážích si Václav ohledně brzd nebyl jistý a pořád musel ověřovat, jestli auto brzdí, jak má. Přesto však posádka stoupala pořadím výš a výš. Hlavní bylo, že nepřicházeli další technické problémy ani jezdecké chyby. V Sobotu večer tak kluci přenocovali na 42. místě v evropském hodnocení, 22. místě v českém mistráku, 3. místě ve třídě 6 a ve dvoukolkách se nacházeli na 18. pozici.

Neděle byla skutečnou výzvou v podobě dvojboje Semetín a Trojáku, plus zrádné Žlutavy. „Naším nedělním cílem bylo nepatrně přidat, ale zároveň jet bez rizika a hlavně bez jediné chyby. Ta jediná chyba se stala hned na prvním Trojáku, kde jsem probrzdil správně přečtený přírodní retardér, musel couvat a nechal tam pro nás drahocenných asi 10s. Jinak jsme celou etapou propluli bez výkyvů a přesně podle svých představ a viděli tak vytoužený cíl,“ řekl v cíli spokojený Václav Dunovský.

„Letos to pro nás nebylo o porovnání se se špičkou ME, nicméně, vyjma kluků s Opely, za normálních okolností by s ostatními asi bojovat šlo, což je pro naše barvy povzbudivé.

Z organizačního hlediska bych se pozastavil nad ostrým odbočením v obci Vlčková, kde snad polovina startovního pole musela couvat. Nevím, co pořadatele k zařazení této pasáže vedlo, ale pokud je to jen trochu možné, tak příště už prosím ne. Barumka nezklamala a potvrdila svou vysokou náročnost. Co jsem slyšel, tak v soutěžních autech bylo neustále přes 50°C.

Soutěž jsme dokončili a připsali si, i přes všechny útrapy, vítězství ve třídě 6 v rámci MČR. Ve finále jsme mohli být se svým výkonem spokojeni a mohli si užít cílovou rampu i se svými fanoušky a blízkými.

Chtěli bychom poděkovat pořadatelům za tak těžký a pěkný podnik a spoustě fanoušků za ten kotel a neskutečnou podporu pro všechny zúčastněné.

Současně moc děkujeme celému týmu a našim partnerům, které jsme velice rádi reprezentovali na soutěži mistrovství Evropy. Speciální poděkování posíláme do Neubuzi – díky Leonko, Davide, Kristýnko,“ poděkovali Václav s Petrem, kteří byli v cíli Barum Rally spokojeni. Po první sobotní rychlostní zkoušce nikdo asi ani nedoufal, že se kluci nakonec budou radovat z vítězství ve třídě 6. K tomu všemu je dobré připomenout, že se posádka neztratila ani v celkové klasifikaci, když přes cílovou rampu přejela na 18. místě v rámci českého hodnocení a na 35. pozici v evropském šampionátu.