Tomáš Urban v cíli svého velkého závodu

O Valašské Rally 2015 se v posledních dnech různě diskutovalo snad na všech možných motoristických frontách. My jsme však nechali plynout čas a po několika dnech jsme oba aktérům položili několik otázek.   

Jak s odstupem několika dní hodnotíte Valašskou rally?

Jana: Valašku hodnotím kladně, i když měla nějaké chyby, ale které závody v ČR je nemají? Moc se mi tady líbí tratě. 

Tomáš: S odstupem času hodnotím soutěž pozitivně. Po seznamovacích jízdách jsem měl obavy z některých rozbitých částí vložek. Co se pořadatelů týče „chybovat je lidské a odpouštět božské“

 

Co bylo pro vás za celý závodní víkend nejtěžší a s čím jste se museli poprat?

Jana: Nejtěžší pro mě byl trénink, kdy mě nebylo dobře, jinak jsem se modlila, abychom to vše zvládnuli do konce i bez mechanika, který na poslední chvíli odřekl pomoc a nebýt našeho milého manažera Honzíka a propůjčených mechaniků od různých týmů, bychom začátek zvládali těžko.

Tomáš:  Vše bylo poprvé. Na přípravu vozu jsem skoro sám, takže celý týden před soutěží byl hektický. Nejtěžší bylo vše naplánovat časově tak, abychom někde už před soutěží nepřijeli pozdě a měli vše potřebné od náhradních dílů přes nářadí až po nutnou dokumentaci. Ještě že máme Honzíka a dobré vztahy s ostatními týmy. Děkuji ještě za zázemí a pomoc v servisu svému strýci a jeho týmu. 

Co vás naopak potěšilo, co se podařilo?

Jana: Mám radost, že jsme dojeli celý závod a že se na Valašské rally nestala žádná vážná nehoda.

Tomáš:  Mám velkou radost z dojetí do cíle.  Podařilo se absolvovat závod s nově postaveným strojem bez sebemenšího problému. Jsem na to pyšný. Dal jsem si za takový minicíl, porazit Ondru Palackého se stejným vozem a nebýt poslední. Obojí se podařilo.

 

Jak se vám spolupracovalo?

Jana: Tomáš se v průběhu této rally musel naučit sestavit si nový rozpis k jízdním vlastnostem a rychlosti favoritu. Je hezké, že je moderní mít desítkový rozpis, ale do pomalejších aut a pro začínající jezdce je zbytečně složitý. Já sama desítkový rozpis nemám ráda, protože jsem se učila v rally škole osmičkový, který je kratší a jednodušší. Tomáš se naučil dodržovat rychlost, ač na to moc zvyklý nebyl a zároveň se naučil i správně najíždět do zatáček.

Tomáš: Naučil jsem se jezdit totálně předpisově díky GPS. V práci jezdím poněkud ostřeji. Spolupráce fungovala velmi dobře. Nový rozpis jsem vnímal lépe než starý. Jana mě docela dost krotila, ale to vůbec nebylo na škodu, protože bylo cílem užít si závod celý včetně cílové rampy. Za sebe můžu říct, že je potřeba se více soustředit na seznamovací jízdy a rozpis. Tam ještě vidím, že se je co učit.

Jak vidíte své další starty?

Jana: Rozhodujeme se s Tomášem, zda pojedeme Rally Pačejov anebo Barum, ale to je ještě ve hvězdách.

Tomáš:  Jak  již nastínila Jana … Od roku 1986 jezdíme s tátou na Barum rally, vynechali jsme asi jen dva ročníky, a když jsem už jako malý stál vedle aut Pavlíka, Baumschlagera, Demutha, Harracha, Bosche, Ferjancze, Křečka, Sibery, Štolfy  a dalších, řekl jsem si, že tuhle soutěž jednou pojedu, za volantem závodního vozu. A tento sen je velmi blízko …

 

Jani, ty už jsi s Favoritem startovala. Jak je na tom dle tebe Tomášův stroj:

Tomášův favorit, ač má plno nedodělávek, se statečně držel a je to jediné auto, které potřebovalo kouzelné slovíčko, "prosím startuj" :-)

Tomáš:  Auto potřebuje ještě doladit, ale splnilo účel. Svézt se a dojet. PS: Dáme nové svíčky :-) 

 

Kde vidíte rezervy a jak je hledat?

Jana: Rezervy je třeba hledat v kufru vozidla :-)

Tomáš:  Rezervy jsou a budou. Jsme maličký tým. Je potřeba jezdit, jezdit, jezdit, ale také je třeba i dílenské přípravy. Takže kdyby někdo z čtenářů chtěl pomoct na dílně, třeba za svezení, tak budu velmi rád.

A co nějaká historka na závěr? Něco jako „můj milý deníčku …“

Jana: Jelikož jsme s Tomášem den předem vybírali co za nářadí do Fanouše, tak jsem se jak popelka vrtala v tom, co přede mě Tomáš dal. A potom říkal " co sundal na váze navigátora, tak já mu vrátila váhově zpět na nářadí", v jednu chvíli jsem vypadala jako malé tvrdohlavé dítě, které říkalo, to chci a tohle tam taky chci, protože se mi to líbí a ten kus zahradní hadice taky chci, ale to jsme ještě ani jeden netušili, že se nám to bude hodit. Druhý den jsme potkali kolegy se startovním číslem 106 stát na přejezdu u lesa s otevřenou kapotou od motoru a první reakce byla, že u nich zastavíme. Po zjištění závady jsme oba zjistili, že jim upadla hadice od oleje a my jsme náhodou improvizační náhradní díly na opravu měli. Jen mě zarazilo chování ostatních posádek, co tak chvátaly, aby nedostaly penalizaci a ani nepřibrzdily u kolegů zeptat se, zda jim něco není. V takových případech mě je osobně jedno, zda dostanu i já penalizaci, ale důležité je pro mě pomoci kolegům.

Tomáš: V pátek v servisu to opravdu vypadalo, že nemám spolujezdkyni, ale popelku :-))))) Vždy jsem ctil fair play, takže pomoc soupeřům byla vždy automatická. Taky ještě plánuju úpravu tréninkové (rodinné) Octavie. Minimálně polep přední kapoty průhlednou folií, jelikož se nás některé nejmenované posádky s Lancery, snažily při seznamovacích jízdách zaházet bezohledně kamením. Už to vypadalo, že to dopadne jako ve Filmu Tacho, kdy Bold vyběhne při tréninku na Webera. Ještě že mě Jana udržela v autě :-) 

Přejeme tedy oběma další úspěšné starty a těšíme se na setkání v dalším podniku RSS, kterým bude Rally Vyškov na konci července. Do té doby bychom však měli alespoň Tomáše vidět na některém startu v rámci šampionátu GPD. 

Jan Dušek