ASCOT MB motorsport v Pačejově doubleúspěšný

Meteorologové již na několik předchozích sprintů slibovali déšť, který se většinou nedostavil. Tentokráte jim ale předpověď vyšla do puntíku a volba pneumatik pro pačejovský sprint zůstala jasná. Posádky ASCOT MB motorsportu měly před závodem z mokré tratě oprávněný respekt. Nakonec se ale s rozmary počasí popasovaly na výbornou.Petr si pod letní soutěží představuje spíše závod, na kterém je třeba řešit pití do auta a plavky. Počasí panující v Pačejově je typické spíše pro podzimní Vsetín. Už páteční trénink na suchých gumách byl pro posádku velký zážitek, který ještě umocnila taneční zábava v penziónu s příznačným jménem „V ráji“ trvající dlouho do noci.Strategie pro samotný závod byla jasná: „Protože už jsme s Alešem seriózní pánové, máme strach jezdit v dešti rychle. Navíc konkurence v Pačejově byla nadstandardní, rozhodli jsme se proto rozkoukat se a zabojovat později - ale pravda, na „bednu“ jsme chtěli,“ dodává Petr. Z vlažného začátku se po první rundě vyklubalo vedení ve třídě. Bylo však jasné, že soupeři v čele s Jardou Roubíčkem, Václavem Stejskalem i Oldřichem Hrubým budou zrychlovat. I druhou rundou posádka prosvištěla bez chybičky (tedy kromě přejeté kočky na RZ4 – onboard najdete na našem facebooku). „Ve chvíli, kdy jsme odjížděli do posledního kola erzet, začalo znovu hustě pršet. Sedmou erzetu jsme ještě jakžtakž zvládli, před osmou nám ale v podstatě zkolaboval ofuk předního okna a poslední dvě erzety jsme projeli v mlze husté tak, že by se dala krájet. Nevím, jak je to možné, ale u našeho většinou dokonalého auta, se dokázaly zamlžit i venkovní zpětná zrcátka! Zvlášť poslední erzeta byla strašidelná – místo závodění jsme se snažili skrz totálně zamlžená okna aspoň najít cestu. Když jsme v cíli viděli, že jsme se oproti druhému průjezdu zhoršili o 50 vteřin, krve by se v nás nedořezal! Zdá se ale, že při nás tentokrát stáli všichni svatí, náskok z předchozích dvou kol byl dostatečný, navíc Václav Stejskal měl technické problémy, takže vavříny za třídu N3 si zase vezeme do Boleslavi. A přiznáme se, že tohle vítězství nás letos asi těší nejvíc – uprostřed toho šíleného počasí se povedlo přežít, vyhrát a porazit i naše mistry, no prostě čistá radost!“ raduje se Petr. Pro mladšího z bratrů Pelechových Pavla byl Pačejov novou soutěží a také prvním letošním závodem, kde se dostalo na mokré pneumatiky. Úvod soutěže mladému pilotovi a jeho Hondě Civic Vti nevyšel podle představ a na pohodě nepřidal ani špatně fungující interkom. V čele se usadil zásadní „nepřítel“ Patrik Rujbr a ze zadu ohrožoval posádku zkušený Jakub Brázda. Posledně jmenovaný ale závod nakonec nedokončil. „RZ 2 a 3 jsme projeli podle našeho vnímání velmi nesoustředěně, ale kupodivu nás i taková jízda vynesla do čela,“ diví se Pavel. „Po první rundě jsme vedli před Patrikem o necelou půlminutu. V RZ4 jsme trochu přesmykovali divácké místo, ztratili pár vteřin, ale snad získáme alespoň zajímavé záběry, když už na nás měli fotografové o něco více času :-) Zároveň přestalo tak hrozně pršet, takže jsme si konečně mohli prohlédnout tratě, po kterých jsme úspěšně klouzali. Bylo fajn vidět bráchu startovat kus před námi, o něco šílenější bylo vidět v cíli RZ jeho neuvěřitelné časy. Třetí kolo jsme zahájili po infarktovém servisu (rozestup od Petra byl jen 5 minut a Zbudilovci opravovali „tajpáří“ výfuk) opět mohutným lijákem, takže ze zbytku soutěže se stal boj o udržení se na trati. Všichni soupeři (dojelo nás v N2 jen 5) asi trochu zvolnili, takže v cíli jsme měli náskok okolo minuty. Jako velebonus jsme zjistili, že jsme se umístili jako druhá nejúspěšnější smíšená posádka za J. Petákem s A. Benešovou (pravda, o sedm minut...). Deštivá cesta do povodňového Liberce pak byla zpestřená ještě výměnou prasklé pneu na vleku, aneb každý závod aspoň gumu!“ usmívá se mladý pilot.Oba piloti závěrem vyzdvihují práce mechaniků a hlavně pořadatelů, kteří i v psím počasí dokázali pro posádky uspořádat pěknou soutěž.