Roman Michalík letos za volantem i za řidítky

Romane, pojďme se ještě jednou ohlédnout za loňskou sezonou. Jaká byla z tvého pohledu?Roman Michalík (R. M.): „Byl to pro nás hodně utrápený rok. Prakticky po celou loňskou sezonu jsme bojovali s technickými potížemi u Mitsubishi Lancer EVO IX. Veškeré naše výpadky pramenily z technických problémů. Je ale nutné podotknout, že se vždy jednalo o chyby takzvaných levnějších dílů, to znamená do tisícikoruny. Prostě takové, se kterými se nepočítá, že právě tato věc na autě odejde.“

Na některých soutěžích byl náznak dobrého výsledku. O to více pak asi mrzela odstoupení.R. M.: „Zklamaní určitě jsme. Člověk se rally plně věnuje celý rok, stojí to spoustu peněz a výsledek prakticky žádný. Ale pokud auto jelo, třeba v Jeseníkách, tak to bylo super. Hodně lidí mi tehdy v cíli přišlo podat ruku a potěšily mě i gratulace od lepších jezdců.“

Vzpomněl jsi AZ Pneu Rally Jeseníky. Tady jsi vyrovnal svůj nejlepší výsledek ve sprintrally, kdy jsi na Wurthce v roce 2008 vyjel páté místo v absolutním pořadí. Jaké tedy byly loňské Jeseníky?R. M.: „Rallysprint v Jeseníkách se nám velmi líbil. Bylo to dáno hlavně tím, že se prakticky pořád jelo z kopce. Handicap vůči silnějším vozům již nebyl tak znatelný. Tady už pak záleželo, kdo jak a kde brzdí. Tento závod nám vyšel na jedničku.“

Dobře rozjetý závod jsi měl i na domácím vsetínském sprintu. Tady jsi figuroval na 8. místě absolutní klasifikace, ovšem závěrečná erzeta… na tu asi moc rád vzpomínat nebudeš.R. M.: „Wurthka nám vycházela od úvodní rychlostní zkoušky. Na každé erzetě jsme byli v první desítce, což bylo něco nádherného. Ale opět pár kilometrů před cílem přišla technická závada. V brzdovém válci ruční brzdy povolila gumička a  brzda ztratila svou funkčnost. My jsme vyletěli ze silnice a rozbili auto o klády. Zradil nás tady díl, který stojí snad 15 Kč. Přitom jsme jeli v poklidu. Věděli jsme, že na sedmé místo před námi nemáme a odstup jsme si drželi i na posádku, která byla v průběžném pořadí za námi. Prostě jsme si jeli svoje a nevyšlo to. Jezdec, když vstupuje do závodu, nemůže počítat, že odejde ten nebo onen díl. Pokud by s těmito myšlenkami jel rally, tak se nikdy nedostane ve výsledcích výš.“

Na dveře nám klepe nová sezona a hlavně blížící se start Sheron Valašské rally. Jaké jsou tedy tvé plány pro letošní rok?R. M.: „Prakticky dva měsíce věnujeme plnou přípravu soutěžnímu vozu Mitsubishi. Veškeré přípravy směřují ke startu Valašky ve Valašském Meziříčí. Je to pro nás domácí soutěž, a tedy velmi prestižní věc. Posádka zůstane beze změn, a proto na místě spolujezdce bude opět Radim Orava. První závod je jistý. Pokud nám to dovolí finanční prostředky, tak bychom se rádi zúčastňovali rallysprintových závodů. Ten první v Třebíči ovšem určitě vynecháme. Cíle do sezony si neklademe žádné, zkrátka si chceme závody užít a bavit se jimi. Samozřejmě, že pro dobrý výsledek uděláme všichni maximum, ale konkrétní cíle nebo příčky prostě nemáme.“

Ty ovšem plánuješ i návrat za řídítka endurového motocyklu…R. M.: „Ano, je to tak.Určitě bych se měl ukázat na českém mistrovství v enduru. Zřejmě nestihnu první závod, neboť ten startuje týden po Valašské rally, což je pro mě nereálné, ale ostatní soutěže už pojedu.“

Není tak trochu zavazující při tvých veleúspěších v enduru se vracet zpět? Asi se budou od tebe očekávat opět výsledky v popředí. (Jenom pro připomenutí -Roman Michalík získal mistrovský titul 2x v Česku a jednou v Itálii, je trojnásobným mistrem Evropy, mistrem světa ve třídě do 125 ccm. Byl členem vítězného klubového družstva na Šestidenní na Novém Zélandu. Na svém kontě má spoustu dalších velkých úspěchů, mimo jiné i domácí mistrovský titul v minikárách, který vybojoval v roce 1985.)R. M.: Za řídítka se vracím do kolotoče závodů po dvou letech. Samozřejmě, že za tu dobu přišla do endura spousta mladých kluků. Chci si vyzkoušet, jak na tom mezi mladými vlky jsem. Ani tady si nekladu žádný cíl. Pojedu a uvidím, jak na tom budu.“

„Závěrem bych chtěl poděkovat všem, kteří mě v uplynulých letech podporovali a drželi mi palce. Zejména to je vsetínská firma Josta, rodina, kolektiv spolupracovníků a všichni kamarádi.“