Dominik Stříteský – velmi rychlý nováček v rally

Jak hodnotíš své první ostré starty v rally?

„Myslím si, že naše výsledky nebyly nejhorší. Nakonec jsme se zúčastnili více závodů, než jsme měli původně v plánu. Ani jsem nečekal, že bychom mohli zajíždět tak rychlé časy. V cíli z toho pak byli skvělé celkové výsledky. V Příbrami i v Jeseníkách se mi podařilo vyhrát Opel Adam cup a i na ostatních závodech jsme dojeli na dobrém umístění.“

Který závod se ti líbil nejvíce? Kterého výsledku si nejvíce ceníš?

„Nejvíce se mi líbilo v Příbrami. Opel Adam cup se tady jel jako součást velkého mistráku, což pro mě byla novinka. Jeli jsme první etapu závodu a rychlostní zkoušky byly oproti sprintu dlouhé a náročné. Ale i přesto jsem si závod užil a odnesl si mnoho nových zkušeností. Není výsledek, kterého bych si vážil víc než jiného. Za každým je hromada práce v ústraní, která není vidět a projeví se právě až při závodech. Potom také záleží hodně na štěstí, někdy se člověk snaží, jak nejvíc může a nejde to. Zatímco mu na dalším závodě spadne vítězství do klína. Proto když vím, že jsem pro výsledek udělal všechno, jsem spokojený i přesto, že není nejlepší. Ne vždycky to dopadne podle představ a občas má druhé místo stejnou cenu jako první.“

Jak sis zvykl na spolujezdce, rozpis a všechny tyto novinky které pro tebe v rally jsou?

„Byla to velká změna oproti motokárám, kde jsem byl sám. V rally mi do jízdy pořád někdo „kecá“. Ale neponechali jsme nic náhodě a před prvním závodem jsme trénovali jak psaní rozpisu, tak zvykání na jeho poslech. I přesto, že sezóna skončila, neleníme a nejméně jednou za dva týdny o víkendu trénujeme. Sice jsem si na novinky zvykl celkem rychle a žádné problémy během závodu nemám, ale trénink dělá mistra.“

Víme o tobě, že máš úspěchy v motokárách. Je něco, co z motokár použiješ i při závodech v rallyovém speciálu?

„Hodně lidí mi říká, že je na mé jízdě poznat stopa z motokár. Já to ovšem nemůžu posoudit, protože věci, které za volantem dělám, jsou pro mě již automatické. Kde jsem to ale poznal, byla okruhová rychlostní zkouška okolo dostihové dráhy ve Slušovicích. RZ Dostihovka se jela při posledním podniku na Mikulášské rally. Tento měřený úsek byl z mých absolvovaných nejvíce podobný okruhům. Hned při prvním kole jsem se “přepnul” a erzetu vnímal jako klasickou motokárovou trať.“

Na Rally Vsetín jsi měl větší krizovou situaci, kdy to odnesli třetí dveře na Opelu. Popiš nám, jak ses cítil a jak se to vlastně událo?

„Kámen úrazu byly špatně nastavené brzdy, kdy jsem si je místo dozadu nastavil dopředu. Na začátku RZ to nebylo poznat. Ovšem ve chvíli, kdy jsme přijeli velikou rychlostí k odbočení ze Vsetína na Vesník, už jsem věděl, že je něco špatně. Kvůli zablokovaným předním kolům jsem nebyl schopen zatočit a auto jsem otočil přes ruční brzdu. Naneštěstí bylo na levé straně zábradlí, do kterého jsme právě zadními dveřmi narazili. Teď s odstupem času vím, že kdybych nechal auto probrzdit do únikové zóny, nic by se nestalo. V tu chvíli jsem se ale musel rozhodnout ve zlomku vteřiny a já sáhl po ručce.“

Co plánuješ na příští rok?

„Co se týče motokár, tak stejně jako tento rok, pojedu Mistrovství Slovenské republiky za tým Kloxikart. V rally je to ještě otázkou, protože ani já sám nevím, co příští rok bude. Jediné co můžu říct je, že se příští rok v jednom ze šampionátů ukážu a navigovat mě bude Jan Mikulík. S Honzou už jsme sehraní a ani jeden z nás nevidí důvod, proč bychom spolu nemohli závodit dál.“

Chtěl bys něco vzkázat fanouškům?

„Když jsme letos projížděli rychlostními zkouškami, byl jsem hodně překvapený kolik fanoušků okolo máme. Každého z nich si vážím, protože fanoušci jsou jedna z největších podpor. Když je vidím kolem trati, motivuje mě to ještě přidat. Velké poděkování patří Jardovi Vančíkovi, že mi umožnil jet u něj v týmu při Mikuláš rally a doufám, že naše spolupráce bude pokračovat. Poděkovat bych chtěl taky Honzovi Mikulíkovi, se kterým jsem letos odjel většinu závodů a předal mi mnoho dobrých rad i zkušeností.“