ROTO Plzeň: Až se z nás kouřilo

Tým vlastně letos Jana Šlehofera na sprinty posílat nechtěl, ale tentokrát udělal výjimku. ROTO finišuje v Plzni se stavbou nového reprezentačního autosalonu Nissan na Borských polích a krátký sprint se stal – zejména pro vedoucí prodeje Renátu Mourkovou – jakýmsi odlehčením v napjatých dnech.

Přestože je Šlehofer víc než zvyklý na stálého spolujezdce Zbyňka Soběharta, odjížděla posádka na Moravu v roli favorita. Pár dní před odjezdem na Moravu si zajela na jednu silničku nedaleko Plzně a zkusila si cvičně napsat rozpis. To se pak při skutečném tréninku v Tišnově hodilo, Mourková už věděla, jak jezdcův rozpis vypadá a měla o starost méně.

Hodně starostí ale měli před startem mechanici. Nedojetou soutěž v Hustopečích měla na svědomí únavová prasklina dna jednoho pístu, třebaže měl za sebou teprve polovinu běžného kilometrového penza. Rychle za sebou absolvované soutěže ale technická sekce ROTA zvládla a mechanikům patří obrovský dík za denní i noční obětavé nasazení.

Cílem se stal pokud možno co nejlepší výsledek a také doplnění chybějících testovacích kilometrů po nedokončených Hustopečích. Všechno dopadlo nad očekávání, posádka s jedinou výjimkou vyhrála ve skupině všechny vložky a jednoznačně zvítězila.

Vypadá to jednoduše, ale soutěž vůbec lehká nebyla, zejména díky počasí. Poradce Jindřich Štolfa nebyl tentokrát na místě, ale seděl doma ve Vrchlabí u internetu a sledoval počasí a časy. Odtud posílal své rady k volbě pneumatik.

Nejvíc zatrnulo dvojici v autě v okamžiku, kdy projela hlubokou louží a z pod kapoty se začalo pořádně kouřit. Pilot v domnění, že motor není úplně v pořádku, zastavil a poté znovu zkušebně nastartoval. Vše se zdálo dobré a posádka s varovnými blinkly pokračovala. Postupem času se ukázalo, že motoru nic není, blinkly zhasly a mohlo se jet znovu naplno.

Před poslední sekcí scházelo šest a půl vteřiny na dvojici Hozák – Houšť na šestém místě. Šlehofer si věřil, dvě vteřiny na každé vložce by znamenaly výměnu. Vedoucí týmu Petr Svoboda řekl:

„Neohlížej se na časy soupeřů kolem, jeď tak, abys měl pocit, že jedeš co nejrychleji, ty sám.“

Záměr se vydařil a na předposlední vložce došlo k výměně stráží. Pro Šlehofera to znamená další zářez na pažbě bez jakéhokoliv zářezu na karosérii.

„Pocitově to bylo nejrychlejší svezení, jaké jsem kdy zažila,“ vyjádřila své pocity Renáta Mourková. „On si s tím autem jakoby hraje. Při svých dřívějších občasných startech jsem třeba stačila vnímat diváky podél trati, tentokrát vůbec ne. Bylo to stoprocentní soustředění. Honza byl s mou rolí také spokojený, jsem ráda, že všechno dobře dopadlo.“

Z hlediska dlouhodobé týmové výsledkové strategie není pro Šlehofera úspěch v Tišnově úplně nejdůležitější, ale pohled na konečný čas ve srovnání s vozy vyšších tříd, je rozhodně potěšující.

TZ / Vladimír Dolejš