Uplynulý ročník Pražského rallysprintu nabídl skvělou podívanou a také perné chvilky posádky Sýkora-Škardová.
Pražského rallysprintu se zůčastnila také posádka Jan Sýkora – Martina Škardová s vozem Mitsubishi Lancer Evo IX. Jak soutěž probíhala z pohledu této posádky nám popsala Martina:
Do Prahy jsme se vydali se zbrusu novým Mitsubishi Lancer EVO 9. Kromě toho, že jsme jeli auto zajíždět, dostali jsme pokyn od Milana Lišky-jet co nejrychleji. První dvě RZ proběhly celkem hladce. Technika fungovala v naprostém pořádku a se samotnou jízdou jsme byli také celkem spokojeni. Akorát v prvním průjezdu jsme úplně neodhadli zablácený povrch cesty a u cementárny se nám skoro "povedly" hodiny. Veselo však začalo být od RZ3, prvního okruhu... Ten jsem měla napsaný jen jednou s tím, že budu listovat zpět a okruhy si čárkovat. Ukázalo se, že to nebyl dobrý nápad. Vždy jsem byla zvyklá si okruhy psát jako celou rz a zřejmě u toho zůstanu i nadále. Vyvedla jsem Honzu o jedno kolo dříve a předvedla se jako nejlepší matematik světa. Utěšilo mě, že mi několik spolujezdců řeklo, že tohle se alespoň jednou stane téměř každému. Bohužel jsme za tohle byli vyloučeni, ale jelikož je brán Pražský rallysprint jako show, rozhodli jsme se pokračovat dál a alespoň se pokusit diváky bavit. To jsme netušili, že při následujícím okruhu prorazíme pneumatiku o vytrženou silniční kostku. Znovu jsme se nevzdali a protože se nám tento defekt stal při prvním kole, Honza vyměnil rezervu (v rekordním čase asi 10 minut) a pokračovali jsme dál. Tentokrát se správným počtem koleček:-) Před poslední rz jsem chtěla, aby alespoň tahle byla v pořádku a Honzovi před startem vložku zrekapitulovala a připomněla, jak se pojede. Když začal kroužit kolem zkruže hned po odstartování (což se správně dělalo až v druhém průjezdu), myslela jsem si, že se schválně předvádí, když už nám vlastně o nic nejde. O to víc ve mě zatrnulo, jakmile jsem pochopila, že se chystá jet do cíle. Musela jsem ho zabrzdit a vrátit zpět do vložky. Odjeli jsme to tedy správně, ale s viditelnou chybou v orientaci. I přesto, že jsme se tedy předvedli se vším všudy doufáme, že průjezdy byly alespoň trochu atraktivní a my jsme diváky pobavili.
Martina Škardová
Zvýšené kombíky jsou fantastickým příkladem toho, jak jsou vlastně všechna SUV zbytečná a právě proto je mám tak rád. Dnes testované Volvo nabídne kvalitnější materiály uvnitř, než minule testovaný Mercedes GLE, světlá výška je vyšší než u Kodiaqu a výbavou dokáže konkurovat luxusním německým limuzínám. To vše za podobnou cenu ekvivalentně ojetého trojkového Superbu Scout, který je o úroveň níž. Má to vůbec nějaký háček?
Prémiová SUV jsou u nás velice oblíbená a na silnicích jich vídáme opravdu mnoho. Pořizovací ceny ovšem běžně atakují hranici 3 milionů korun, což není úplně málo. Není tak divu, že se lidé rozhlíží i na trhu ojetých automobilů, kde jsou ceny podstatně příznivější. Jak jezdí tento bílý kousek z roku 2020?