V posledních dnech se začaly objevovat zprávy, že kupé nebo roadster 4C na tom prodejně není zrovna nejlépe a teoreticky by se ani jedna z karosérií nemusela dočkat přímého nástupce. Proč ale nezkusit uvažovat v trochu větším měřítku a nenahradit 4C ryzím supersportem, konkurujícím Audi, Ferrari, Lamborghini nebo Porsche. Přesně takovou vizi totiž nabízí polský designér Paul Breshke, který deset měsíců pracoval na projektu Furia. Výsledkem několikaměsíčního snažení je počítačem navržený vůz, propracovaný i do těch nejmenších detailů.
Cílem designéra bylo vytvoření vozu, který by svým stylingem navazoval na slavné modely Alfy z minulosti. Furia se tak oděla do zeleného laku s oranžovými detaily, což odkazuje na koncept Bertone Carabo, zadní partie s horizontálními liniemi pro změnu evokují modely Tipo 33-2 Daytona, Furia G1 a Cuneo 33. Celkově nízká a široká stavba karosérie se inspirovala v modelech 33 Stradale a GTV Spider. Jak je vidět, slavnými jmény se to „v rodokmenu“ vozu jenom hemží. Konec konců i jméno Furia už se v minulosti Alfy objevilo.
Agresivní přední část patří k nejpovedenějším detailům vozu. | foto: Paul Breshke
Důležitým prvkem vnějšího designu jsou přední partie s charakteristickou maskou chladiče ve tvaru štítu, oválným nasávacím otvorem, aerodynamickým prohýbáním a vyboulenou kapotou. Pověstnou třešničkou na dortu jsou úzké pásy LED světlometů. Zrcátka jsou umístěna na hodně výrazně tvarovaných blatnících, ukrývajících zlatá kola s typickým písmenem C a nízkoprofilovými pneumatikami. Při přechodu dozadu nejdou přehlédnout nasávací otvory za dveřmi. Samotné zadní partie si berou inspiraci z minulosti, hlavně jsou ale nesmírně široké. Karbonový difuzor má v sobě integrovanou centrální koncovku výfuku, jen o trochu výš jsou dva úzké pásy LED světlometů. Nasávací otvory na zadním víku pak dávají tušit, kde je nejspíše pohonná jednotka.
Kabina, čalouněná hnědou kůží, je přístupná přes dvojici křídlových dveří, i navzdory divoké tvarování je pak na první pohled zřejmé, který ze dvou pasažérů má přednost. Na řidiče je tu orientováno všechno, především pak středová konzole s displejem a několika kolébkovými přepínači. To hlavní se ale děje mezi sedačkou a sportovním volantem, ukrývajícím v sobě tlačítko pro startování motoru. Kolem volantu jsou strategicky rozmístěné budíky a ovladače, z nichž nejvýše je logicky vidět otáčkoměr a rychloměr. Z absence spojkového pedálu i voliče převodovky lze pak vyčíst, že s motorem spolupracuje automatická převodovka.
Počítačem vytvořený model je až neuvěřitelně detailní, navíc vypadá naprosto fantasticky. Kdyby se toto Alfa rozhodla pustit do minimálně malosériové výroby, žádný z fanoušků by jistě neprotestoval. Je však otázkou, jestli by si Furia našla reálné zákazníky. My jsme přesvědčení, že ano. Přesně takový model by totiž znovuožívající italská automobilka potřebovala.
