Mnoho z nás si ještě vzpomene na ambiciózní projekt Volkswagen 1L, dítě tehdejšího šéfa Volkswagenu, Ferdinanda Piecha. Tento prestižní projekt měl být demonstrací technologie Volkswagenu. Při testovacích jízdách v reálném provozu se podařilo dosáhnout fantastické spotřeby 0,89 litru/100 km. Nastupující Bernd Pischetsrieder však celý projekt zmrazil. Důvodem byla v roce 2005 neúnosná cena lehkých materiálů a jiných technologií, takže cena by se musela přehoupnout přes sumu 20 tisíc euro. Když přijel Piech na svoji (tehdy) poslední výroční konferenci, nemohlo to být ničím jiným než právě tímto vozem.
Piech se však před nedávnem vrátil do vedení koncernu a tento projekt, jeho dítě, má opět zelenou. Důvodem je mimo jiné hlad po ekologických vozech a nižší cena materiálů tak, aby vůz mohl být prodejný.
Mělo by jít o dvojmístný automobil, přičemž cestující by měli sedět za sebou. Pod kapotou by tepal jednoválec o objemu 0,3 litru a výkonu 11 koní. Jak jinak než diesel.
Za neúspěchem projektu částečně stojí i neúspěch Volkswagenu v jiných oblastech. Volkswagen má ve zvyku trochu předbíhat dobu.
Když bylo nasazeno do prodeje Lupo 3L a od něj odvozené Audi A2, čekal se prodejní trhák. I přes vyšší cenu mělo jít o auta, která si budou zákazníci houfně pořizovat do měst právě kvůli extrémně nízké spotřebě dieselového 1,2 TDI, která se měla pohybovat pod třemi litry v kombinovaném režimu. Nestalo se tak, třílitrové Lupo odešlo se svěšeným ocasem a částečně tak odepsalo i jednolitrový prototyp. Usoudilo se, že Evropa nemá o superekologická auta zájem, není ochotna si za ekologii připlatit.
Nyní, s odstupem několika let však vidíme velké prodejní úspěchy se sérií Bluemotion, kterou se inspirují další a další automobilky a vidíme boom úsporných aut a to i přesto, že ona úspornost je za příplatek, který není vůz schopen za celou svoji životnost vyrovnat nízkou spotřebou.
Volkswagen je v této oblasti sám trochu pozapomenutým pionýrem. Namátkou mne napadají hned dvě významné prohry v automobilovém světě. Tou první je systém Stop and start, který je v současné době s velkou vervou prodáván v mnoha ekologických vozech. Již na začátku minulého desetiletí však s touto technologií koketoval Volkswagen u svého Golfu. Z důvodu nespolehlivosti však byl tento systém stažen z trhu a jeho vývoj zamrazen. Nebyl o něj zkrátka zájem.
Podobně dopadl i s hybridem. Volkswagen má jeden titul o kterém se dosti málo ví. Jako první totiž přivedl na svět produkční hybrid. Přesněji šlo o Audi Duo. Experimentálně byl hybridní pohon namontován do Volkswagenu již roku 1975 jako reakce na ropnou krizi. O vývoj se postarala univerzita v Aachen. A půjdeme-li ještě dále do historie, zjistíme, že první patent na využití elektrického a benzínového pohonu zároveň pochází již z konce 19. století, o vše se zasloužil tehdy ještě mladý Ferdinand Porsche.
Ale vraťme se k Audi Duo. První prototyp s tímto jménem se představil již roku 1989. Šlo o karoserii modelu 100 Avant s motorem 2,3. Elektromotor Siemens dodával kolem deseti koní, dnes takovýto přístup nazýváme "soft hybrid", tedy slabý elektromotor, často jen silně dimenzovaný startér, který není schopen provozu bez benzínového motoru, jen mu vypomáhá. Vývoj byl zastaven až roku 1999 z ekonomických důvodů, těchto vozů se prodávaly jen malé série, tentokrát v kabátě Audi A4, které navíc nebyly příliš spolehlivé, zato enormně drahé. Nyní tak musí Audi dohánět to, co umělo dříve než ostatní.
Historie je podivná...
