Historie Defenderu vlastně sahá až do roku 1983, ačkoliv samotné označení Defender je používáno až od roku 1990. Zajímavostí je také to, že společně s Mercedesem třídy G patří k nejznámějším pravověrným offroadům a při pravidelné a pečlivé údržbě i téměř k nezničitelným. Celá karoserie Defenderu je navíc sestavena z jednotlivých dílů, které jsou k sobě přišroubované nebo nýtované.
Design
Za celou dobu výroby se design kultovního Brita prakticky nezměnil. Obrovská mřížka chladiče, kulaté přední světlomety, velký nápis DEFENDER na hraně kapoty a nebo klasický krabicovitý tvar karoserie, to a mnohem víc už z dálky napoví, že se k vám blíží terénní ikona, kterou zastaví jen máloco.
Pro co největší úsporu váhy má vůz panely karoserie, jenž jsou vyrobeny ze slitiny hliníku a hořčíku. Současný Defender je navíc hodně drsně vyhlížejícím autem a na silnici poutá patřičnou pozornost. Za dobu testu o něj jevili největší zájem hlavně muži ve středních letech, kteří už dovedou ocenit potenciál a "jméno" auta samotného.
Interiér a výbava
Obvykle bych zde v této pasáži rozepisoval do podrobna luxus a bohatou výbavu testovaného vozu, jenže problém je, že přesně tohle u Defenderu tak úplně nejde. Land Rover totiž Defendera staví hlavně s ohledem na funkčnost a tak se za největší prvek luxusu dalo považovat elektrické stahování oken, kožená rozměrná sedadla s logy výrobce nebo manuální klimatizace. Jinak zde nečekejte nic z moderní doby, žádné senzory, airbagy nebo snad xenonová světla.
Pracant z Británie je zkrátka stvořen pro ty, kteří ocení hlavně poctivou mechaniku, jednoduchost a nepotřebují mít okolo sebe rozmary dnešní doby. V kožených sedačkách se ale sedělo výborně, až jsem byl překvapen, jaké pohodlí dovedou poskytnout. Dalším vynikajícím prvkem výbavy je autorádio s neskutečně dobře hrajícími reproduktory. I při vysoké rychlosti (a tím pádem velkém hluku v kabině) dovede autorádio veškerý ruch v kabině "přehlučit" a já si mohl užívat svou oblíbenou hudbu v kvalitě, za kterou by se nemusely stydět ani prémiové audiosoustavy.
Výhled z vozidla je vynikající do všech stran, vysoký posez je výhodou a snad jen výška auta samotného je překážkou při vjezdu do některých podzemních garáží. Zavazadelník v Defenderu je vlastně jen na oko, protože zadní část verze Station Wagon zabírají samostatná zadní sedadla a i po jejich vyjmutí vám zůstanou v podlaze „součásti“, přes které jen těžko budete skládat nějaká větší zavazadla.
Kdo by však chtěl svého Defendera vymazlit, má přeci jen možnost výběru z množství příplatků. Mnou testované provedení neslo označení SE, tedy to nejvyšší. V něm majitele přivítají kupříkladu přední sedadla čalouněná prémiovou kůží v kontrastních odstínech Bi-Color, dálkové ovládání centrálního zamykání a nebo autorádio, které přehraje formáty CD/MP3/ a má přídavný vstup pro AUX a USB a systém Bluetooth. Pro větší bezpečí pak lze automobil dovybavit zabezpečovacím systémem, imobilizérem a externí alarmovou jednotkou se záložním akumulátorem.
Motor a jízdní dovednosti
Současného Defendera můžete mít jen s jedním motorem, a tím je naftová jednotka 2.2 TD4. Její výkon 122 koní a točivý moment 360 Nm celkem postačuje, koneckonců, Land Rover Defender nikdy nebyl tvořen za účelem rychlých přesunů po dálnici.
I když, předchozí věta není tak úplně pravdivá, protože existuje i méně obvyklá varianta s osmiválcovým motorem 4,2l Supercharged, která zrychlí z 0 na 100 km/h za 7,1 sekundy. V našem případě klasický naftový "dělník" zrychlí z 0 na 100 km/h za 15,8 sekundy a jeho maximálka činí 145 km/h. Maximální rychlost ale berte s rezervou, v tempu nad 100 km/h je totiž vůz hodně náchylný na jakýkoliv poryv větru a každá změna směru se musí provádět s citem.
Nyní je vhodné zmínit i důležité parametry, protože jen málokdo se pustí do opravdové divočiny, když neví, co jeho stroj dokáže. Brodivost auta je 65 cm, v krátké testované verzi Defender zvládne stoupavost 45°, boční náklon 45° a nájezdové úhly jsou 48° vpředu/49° vzadu. V praxi to znamená, že to bude řidič, který to vzdá dřív než samotné auto. Při testu jsem samozřejmě zkoušel hlavně jízdu v drsném terénu, takže stranou nezůstal hlubší písečný povrch a nebo bahnité koleje od traktoru. Výsledek? Za pomoci pořádného obutí do drsných podmínek, velké dávky odvahy, redukce a uzávěrky diferenciálů se mi ani jednou nestalo, že bych Defendera dostal do úzkých. Prakticky se dá říci, že tam, kde rádoby offroady a velká SUV končí, tam drsný Brit začíná.
Samotný motor splňuje emisní normu Euro 5 a jedná se o novou generaci motoru Ford Puma. I přesto, že se Land Rover snažil o co největší ekologičnost jednotky, hodnota vypouštěných emisí CO2 není vhodná pro každého, činí totiž 266 gramů na ujetý kilometr. Drsnost se vyznačuje i ohledně spotřeby, která u Defenderu prakticky nikdy nespadne pod deset litrů. Tabulkové hodnoty, kdy vůz slibuje kombinovanou spotřebu 10 litrů, dosáhnete jen s velkým sebezapřením.
Jelikož jsem vůz projížděl převážně v terénu, za několik dní testu jsem projel více jak ¾ nádrže a výsledná spotřeba se dle mých propočtů vyšplhala na 14,3 litru na 100 km. Proto jak jsem již zmínil v nadpisu, LR Defender je jen pro opravdové chlapy, kteří mají velkou dávku adrenalinu v krvi a také tučné bankovní konto. Provoz vozu samotného totiž není nic levného a jeho pravidelná (a nutná údržba) taktéž nestojí pár korun.
Dobré je zmínit, že s motorem spolupracuje manuální šestistupňová převodovka s krátkými a přesnými drahami. Při každém zařazení je doslova cítit, jak jednotlivé převody přesně zapadají a ztuha jdoucí řadící páka po chvíli řidiči ukáže, že se s ní musí zacházet tvrdě a bez slitování. Hnací moment je od motoru veden přes převodovku, za níž následuje rozdělovací převodovka.
Posilovač řízení je taktéž nastaven na tuhý chod a na každou korekci se musí vynaložit trochu vyšší síla. Po delší jízdě tak bylo celkem časté, že jsem z kabiny Defenderu odcházel, jako bych právě strávil několik desítek minut v posilovně. K tomu se přidával i značný hluk od motoru a okolí, čímž auto dává jasně najevo, že jeho domovem je hlavně pomalejší jízda v hlubokých terénech.
Resumé
Land Rover Defender je typickým příkladem pravověrného offroadu, který v rukách správných majitelů odvede více jak pořádný kus práce. V terénu se nezalekne téměř ničeho, v kabině vládne prostornost a posádka si musí zvyknout na vyšší hluk od motoru a okolí. Je to zkrátka hlavně pracovní nástroj, který není přecpán žádnou moderní elektronikou, vše je zde mechanicky poctivé a jeho případný řidič si řízení musí vyloženě odpracovat. Odměnou mu bude prostupnost téměř jakýmkoliv terénem a dovednosti, o kterých si většina "konkurence" může nechat leda zdát.
Celkové hodnocení: 87 %
Základní cena vozu: 879 791 Kč (Defender 90 SW 2.2 TD4 E)
Cena testované verze: 994 499 Kč
