Celá historie filtrů pevných částic začala nejdříve u několika automobilů, které splňovaly normu EU3, nicméně, zásadnější byla změna po přijetí normy EU4. Od roku 2015 a přijetí normy EU5 i následné EU6 už neměly diesely „kam utéct“ před nezbytností použití filtrů pevných částic (DPF). Bez nich by nesplňovaly limity emisí polétavých částic sazí. Zkrátka, postupně od roku 2005 (EU4), a u některých modelů už od roku 2000, jsou dieselové vozy vybavovány DPF. Můžeme si tedy tleskat? Vždyť moderní a dobře fungující DPF je schopen zachytit až 95 % všech mikro částic velikosti 10 mikrometrů a více.
Je tomu ale skutečně tak?
Jen velmi hrubý odhad říká, že v Evropě jezdí zhruba přes 30 milionů vozidel s filtry pevných částic. Dalo by se tedy říct, že díky částicovému filtru mají moderní diesely „zelené plíce“. Jenže…
Podle testu, který ÚAMK provedlo v Praze a dalších krajských i okresních městech, se prostou kontrolou zachycených sazí v koncovce výfuku zjistilo, že přes 60 % všech dieselů, které by měly mít filtr pevných částic, ho buď nemá záměrně vůbec, nebo je jeho činnost z nějakého důvodu v nepořádku.
Ilustrační foto | foto: youtube.com
Pro tento okamžik nechejme stranou ty, kteří ho zcela odmontují, aby ho po ujetí, například 100 000 km a více, znovu namontovali (po dobu 4 let nový vůz nemusí na STK) a mohli ojetinu prodat s funkčním DPF. Stejně jako pomineme další motoristy, kteří filtry například provrtají či zcela vyberou vnitřní komory a nadále jezdí již bez funkčního DPF.
Třetí cestou k nefunkčnímu filtru je zakoupení levné „náhražky“. Nové, zdánlivě funkční filtry, se běžně prodávají jak na webu, tak v kamenných prodejnách. Jenž už první fakt, když kupujete filtr za třetinovou cenu oproti originálu, by vás měl upozornit, že to nemusí být to pravé ořechové. Pokud někomu přijde, že jde jen o reklamu na originální díly, pak tady je realita.
Originál nebo kopie?
Lidé v ÚAMK si řekli, že motorista by přeci jen měl mít ty pravé a ověřené informace. Tak se pustili do nákupu 3 DPF filtrů, které následně podrobili důkladnému srovnání. Nakupovali jsme DPF filtr jednoho provedení a typu vhodný dle katalogu výrobce pro vozidlo Ford Mondeo nebo S-Max/Galaxy 2,2 TDCi s objednacím kódem (OEM) 1689258.
Originální DPF od Fordu byl pořízen v Auto Palace Spořilov za cenu 26 829,- Kč s DPH (cena je vyšší o kauci v hodnotě 8 712 Kč, jelikož jsme neměli starý díl), dalším byl filtr zakoupen v Auto Kelly od výrobce StarLine, který pod uvedeným objednacím kódem nabízí DPF také pro všechny motorizace 2,0 TDCi 85, 96, 100, 103 kW včetně Ford Focus za cenu 7 527,- Kč s DPH a posledním do party od polské společnosti JMJ s označením YW1708, byl nakoupen v internetovém obchodu autodily-vyfuky.cz za 4 355,- Kč s DPH.
Měříme a vážíme
První, co nás zaujalo po rozbalení, jsou rozdílné rozměry samotného válce (komory DPF) a jejich odlišná váha, ale ta může být jiná například v závislosti na opláštění DPF. Originál je prostě větší než konkurence.
Experiment ÚAMK potvrdil, že šetřit na filtrech pevných částic se nevyplácí | foto: ÚAMK
Test protitlaku
Opět – nevěřící Tomášové a škarohlídi mohou argumentovat: copak vidíte dovnitř filtru, abyste ho mohli takto hodnotit? Ano, vidíme. Nejde jen o fakt, že odborníci při našem testu za pomoci tlaku vzduchu zkontrolovali, jaký odpor klade vnitřní struktura filtru. Jinými slovy, každý filtr putoval do zařízení, které pod tlakem vháněného vzduchu do filtru byl měřen odpor. Čím menší odpor jeho vnitřní struktura kladla, tím bylo jasnější, že by neměl být schopen zachytit mikročástice. Tento vztah, pak závisí na průměru a počtu kanálků ve struktuře vložky zachycující pevné částice uvnitř filtru.
Experiment ÚAMK potvrdil, že šetřit na filtrech pevných částic se nevyplácí | foto: ÚAMK
Čím jsou kanálky užší, tím menší saze zachycují a o to vyšší odpor klade vložka proudícímu vzduchu. Čím je větší filtrační plocha, tím větší je počet kanálků a odpor vložky prostupujícímu vzduchu musí být o to nižší. Odpor průtoku vzduchu neoriginální vložky filtru, která by byla o polovinu kratší, než vložka filtru originálního by měl být při stejném průměru kanálků dvojnásobný a průtok vzduchu tedy poloviční. Pokud by byl odpor nižší (průtok vzduchu větší) svědčilo by to o větší prostupnosti filtru ne jen pro vzduch, ale také pro pevné částice!
Řezání nových DPF!
Slabý argument na to, aby se zákazník zřekl koupě levné náhražky? Tady je nevyvratitelný fakt. Všechny tři zcela nové filtry byly rozřezány, abychom zkontrolovali, co je uvnitř.
Pomocí rozbrušovačky, jsme se dostali do DPF jako do konzerv. Po vypreparování všech vložek DPF nás překvapil výsledek sice vědecky neprůkazného, ale snadno proveditelného testu: prosvícení filtrační plástve montážní svítilnou. Originální vložka žádné světlo nepropouští, zatím co StarLine takzvaně prosvítá a skrze vložku JMJ lze zcela jasně pozorovat světlo i pohyb montážní svítilny.
První pohled
Originál měl celý prostor vyplněný „plástvemi“ stupňovitě sestavených mřížek a kolem aktivní plástve byla speciální látka. Zbylé dva DPF opět materiálem i uvnitř šetřily. Ani to není ještě argument. Rozhodující totiž je, z jakého materiálu onen vnitřní aktivní díl filtru je. Pro zachytávání a následné vypalování zachycených mikročástic je rozhodující především složení drahých kovů a funkčních látek v mřížce. Procentuální podíl těchto drahých kovů zcela jednoznačně hovoří o schopnosti regenerace (tedy vyhořívání sazí a jejich přeměnu na neškodný CO2) samotného filtru. My jsme navíc i vložku všech filtrů po rozřezání zvážili (výsledky vah se mohou mírně lišit o dělicí řezy).
Experiment ÚAMK potvrdil, že šetřit na filtrech pevných částic se nevyplácí | foto: ÚAMK
První trojce měření pomocí spektrometru probíhala po vyřezání aktivní části DPF filtrů. Výsledky jsou velice zarážející. Přístroj pro určování podílu různých kovů ve výrobku, nenašel u dvou filtrů ani mikrogram platiny, ale stopové množství olova. Mohlo by se tedy zdát, že neoriginální výrobci sázejí při selektivní hydrogenaci uhlíku na sice jedovaté, ale laciné olovo, namísto drahého palladia, ale v tak nízké koncentraci, která byla naměřena, nejde pravděpodobně o nic jiného, než o tzv. technologickou nekázeň při výrobě.
Experiment ÚAMK potvrdil, že šetřit na filtrech pevných částic se nevyplácí | foto: ÚAMK
Experiment ÚAMK potvrdil, že šetřit na filtrech pevných částic se nevyplácí | foto: ÚAMK
Nenechali jsme nic náhodě, tak jsme vnitřní vložku ještě vyvrtali a měřili jsme stejným přístrojem již jen hlavní hodnoty částic v prachu z vývrtů.
Experiment ÚAMK potvrdil, že šetřit na filtrech pevných částic se nevyplácí | foto: ÚAMK
Závěr
Opakuje se tedy stále totéž – zákazník, který si nechá namontovat levný podvrh DPF, ho provozem velmi rychle ucpe, elektronika vozidlo převede do nouzového provozu a stejně nakonec zavítá v lepším případě do autorizovaného servisu. Tam mohou jen konstatovat: „my jsme vám to říkali…“ Napodobeniny filtrů nejsou schopny zachytávat ani vypalovat saze, ale jen se jimi ucpávají, až přestanou fungovat zcela. Kde výrobek, například zaslaný z Asie, nebo zakoupený na internetové adrese, která mezi tím zmizí, reklamovat? Téměř nikde. Jsou to jen a jen vyhozené peníze.
Vyjádření ÚAMK
ÚAMK po tomto testu vyzývá správní orgány, kterými je ČOI a Ministerstvo dopravy, aby urychleně začaly konat a zajistili nápravu těchto výrobků na českém trhu. Evidentně se jedná o prodej zdraví poškozujícího výrobku nebo klamání spotřebitele, za což lze firmám udělit pokutu až do výše 50 milionů Kč. Velice nás zaráží fakt, že se zde stahují hračky, potraviny a další výrobky, ale tento daleko nebezpečnější výrobek se nadále prodává.
Zarážející je také zjištěná informace od pana Fleischanse, který na škodlivý výrobek od firmy JMJ již v únoru roku 2016 upozornil ČOI, která následné zjištění předala k šetření na Ministerstvo dopravy a od té doby nemá vyjádření o šetření.
ÚAMK je ochotno dodat testované vzorky a doplnit je i o vzorky od automobilky Škoda Auto, které byli testovány ve Světě motorů loňský rok.
Zástupce Auto Kelly Michal Knor, ředitel Marketingu se vyjádřil pro časopis Auto Expert
"Z hlediska kvality materiálů nabízíme zákazníkům DPF filtry s jádrem z materiálu Sic (sloučenina křemíku a uhlíku) i SOR (směs křemičitanu hliníku a manganu), abychom uspokojili i ty nejnáročnější zákazníky. Všechny položky v sortimentu splňují homologaci dle normy R103 a nasycenost jádra vzácnými kovy je garantována. Tyto parametry splňují prémiové značky Bosal a Walker i naše privátní značka Starline, která v sortimentu DPF filtrů patří k tomu nejlepšímu, co trh nabízí, a navíc je cenově velmi zajímavá. Všechny položky portfolia značky StarLine nakupujeme pouze od prověřených a kvalitních dodavatelů, kteří se primárně zabývají vývojem a výrobou DPF filtrů a katalyzátorů. Důkazem jejich kvality je fakt, že tito výrobci dodávají část výrobků i do výroby."
Oficiální vyjádření společnosti Auto Kelly
Společnost Auto Kelly dosud nedostala prostor k vyjádření k původnímu článku. Citace Michala Knora použitá v závěru článku je několik měsíců stará, a navíc vytržená z kontextu jiného článku a z jiného média.
Jedním z „testovaných“ filtrů byl i filtr značky Starline zakoupený v prodejně naší společnosti. Čtenář si na základě tohoto článku může odnést dojem, že se jedná o nefunkční náhražku z Asie či dokonce o napodobeninu či podvrh. Tato tvrzení považujeme za hrubé zkreslení skutečnosti (ať již záměrné či vyplývající z neznalosti věci).
Hlavní problém vyznění článku je v tom, že se nejednalo o ověření funkčnosti filtrů, ale o pouhé neprofesionální porovnání materiálového složení a technické konstrukce filtrů. Aniž by to bylo v článku uvedeno, test porovnával dva rozdílné typy filtrů, tedy DPF filtry s různým složením a typem jádra (SIC a COR). Ze zjištěného konstrukčního rozdílu a složení jádra navíc nelze vyvozovat, že by se testovaný filtr Starline v provozu pouze ucpával a nedokázal regenerovat (tj. vypalovat zachycené saze).
Pro správnost článku by bylo navíc třeba uvést skutečnost, že ve zmíněných vozidlech (Ford Mondeo nebo S-Max/Galaxy 2,2 TDCi), pro které byl filtr zakoupen k testování, jsou drahé kovy obsaženy již v předřazeném katalyzátoru a z toho vyplývá další základní nepřesnost „nezávislého“ hodnocení redakce.
Výrobcem DPF filtrů značky Starline je renomovaná evropská společnost, která své výrobky dodává také pro mnoho dalších známých značek. Všechny DPF filtry Starline jsou řádně homologovány dle platných evropských norem, což dokládají certifikáty TŰV SŰD. Náročný homologační proces mimo jiné zahrnuje i profesionální (certifikační) testování a je tedy zcela vyloučené, aby se jednalo o nefunkční výrobky.
DPF filtry Starline plně vyhovují evropským normám a předpisům a rozhodně nepoškozují zdraví spotřebitele a ani životní prostředí. Na našem trhu tyto filtry prodáváme již několik let a jsou spolehlivé a plně funkční.
