Byl to právě vzrůstající dovoz luxusních západních vozidel, který vedl koncem osmdesátých let k vývoji nové prémiové limuzíny ZIL-4102, která měla nahradit již zastaralý ZIL-41047. Nový vůz s přelomovou technikou se měl vyrábět v celé řadě karosářských provedení, od prémiových sedanů až po stylová kupé a jeho cílem měla být konkurence vozům jako Mercedes-Benz W126, Mercedes-Benz W123 nebo Audi 100.
Na první pohled se to nemusí zdát, ovšem ZIL-4102 mohl mít v konkurenčním souboji poměrně slušné šance a to díky revoluční technice. Pokud totiž pomineme elegantní vzhled, který byl bezpochyby inspirován Lexusem LS, Mazdou a drobnostmi z Cadillaců, pak musíme ještě ocenit konstrukci.
Tento ZIL byl totiž vůbec prvním sovětským vozem, který opustil rámovou konstrukci a plně se spolehl na samonosnou karoserii. Ta byla zhruba o metr delší než Gaz Volha, ovšem na druhou stranu byla o zhruba půl tuny lehčí, než model 41041. Toho konstruktéři dosáhli za pomoci laminátu a karbonu, jak uvádí web Motor1.com. Tyto pro sovětské konstruktéry neobvyklé materiály tvořily střechu, přední kapotu, víko kufru a nárazníky.
O pohonných jednotkách neexistují žádné přesné informace, ovšem podle nejčastěji opakovaných tvrzení byla přední kola roztáčena 4.5 litrovým benzínovým motorem V6, 6.0 litrovým benzínovým motorem V8 nebo 7.0 litrovým dieselem V8. K dispozici měla být pětistupňová manuální převodovka nebo čtyřstupňový automat.
Ani přes velké motory však neočekávejte žádnou oslnivou dynamiku - akcelerace z 0 na 97 km/h se údajně odehrávala za 10.5 sekundy a spotřeba benzínového vidlicového osmiválce měla činit něco okolo 18 litrů na 100 kilometrů a to jen při rychlosti 90 km/h. Při rychlosti 120 km/h už se však bavíme o spotřebě až 21 l/100 km.
ZIL-4102 | foto: wheelsage.org
Za zmínku stojí i vnitřní výbava, která měla působivý výčet doplňků. Namátkou tak můžeme zmínit například AM/FM rádio, kazetový přehrávač, elektricky nastavitelnou přední lavici, elektricky nastavitelnou zadní lavici, elektrická okénka, topení s ventilátorem a řadu dalších drobností. Druhý prototyp už se ale mohl pochlubit i koženými sedadly, posilovačem řízení, klimatizací nebo kotoučovými brzdami na všech kolech.
Snaha o vývoj konkurenceschopného vozu ruské produkce však přišla vniveč navzdory působivé technice. První prototyp vyjel na silnice v roce 1987 a další dva následovaly v letech 1989 a 1990. Na svou dobu (a hlavně místo vzniku) byl nový ZIL revolučním automobilem, ovšem Michail Sergejevič Gorbačov, tehdejší první muž Sovětského svazu, nebyl z vozu příliš nadšen a jeho výrobu neschválil.
