PRVNÍ DOJMY: Desátý Civic je zdatným rivalem pro Golf, lepší ale bude jen pro někoho

S desátým pokračováním Civicu jsme se mohli poprvé setkat loni v podobě sedanu pro americký trh. Následovalo kupé a na jaře také koncept hatchbacku. Ten do Paříže přijel v sériové podobě a jako bonus s sebou vzal i tříprostorový sedan a především koncept sportovní verze Type R. Stěžejní je nicméně pro náš trh klasický pětidveřový hatchback, který oproti předchůdci narostl ve všech směrech. To ostatně poznáte už při letmém setkání, Honda Civic je v aktuální verzi pořádným kusem auta, což ještě umocňoval volitelný sportovní bodykit. Ten byl nakonec asi největším problémem vozu, protože některé jeho části působí vyloženě lacině. Nelíbilo se nám především tvarování zadního nárazníku s centrální dvojitou koncovkou výfuku, tím spíš u auta s přeplňovanou patnáctistovkou pod kapotou. Opodál stojící modrý sedan v „běžném“ provedení se nám zdál o mnoho příjemnější.

Hlavním rozpoznávacím prvkem nových modelů Honda, i vzhledem k předevčírem představenému SUV CR-V, budou maska chladiče s navazujícími světlomety. Pro někoho je toto řešení příliš komplikované, naživo ale působí elegantně a vůbec ne rušivě. Opět preferujeme spíše pojetí sedanu než hatchbacku s černou hlavní lištou, ostře kontrastující s červeným lakem karosérie. Hodně o zvyku bude protažení zadních světel až hluboko do horní části víka kufru, u modelů se sportovním paketem ještě umocněné černou hranou spoileru, navazující na optiku reflektorů.

Celkově se nám tedy na první pohled líbí více sedan, a to i díky elegantnější linii střechy, přecházející plynule ve víko kufru. Toto řešení má ale i svou nevýhodu v podobě výrazně ztíženého přístupu do zavazadlového prostoru. Ten samotný je dlouhý a i přes výraznější podběhy má dostatečnou šířku, jenomže otvor do něj je úzký a poměrně nízký, což se mnoha zákazníkům líbit nebude. Navíc, když konkurence toto umí vyřešit i lépe. Kufr je naopak královskou disciplínou hatchbacku. Objemem 478 litrů se řadí k premiantům nižší střední třídy, navíc potěší také jeho délka a šířka, umožňující naložit i větší předměty, a velikost pátých dveří. Škoda snad jen hloubky, pokud se totiž nějaký menší předmět dostane až k nakládací hraně, bude se poměrně těžko (a špinavě) „lovit“. Kde obě karosářské varianty excelují, to je prostor pro zadní cestující. Za místo pro kolena by se nemusela stydět ani Octavia, to stejné se dá v podstatě říct i o místu nad hlavou. To je rovněž oblast, kde sedan dohání problémy s přístupem do kufru. Často se totiž stává, že při svažující se střeše cestující vzadu pravidelně škrtají hlavami o střechu (zkuste například Hyundai Ioniq). U Civicu Sedan nic takového nehrozí.

Jak je dobrá pozice vzadu, tak je dobrá i pozice za volantem. Sedadlo je široce nastavitelné a ve spolupráci s podélně i výškově seřiditelný „kormidlem“ najde pohodlné usazení prakticky každá postava. Pro milovníky minulých dvou generací čeká uvnitř šok. Uspořádání palubní desky je naprosto klasické, mainstreamové. Budíky jsou tam, kde je čekáte, infotainment je tam, kde čekáte… Hlavní součást středové konzole nyní tvoří sedmipalcová obrazovka systému Honda Connect. Ta má údajně podporovat Apple CarPlay i Android Auto, její funkčnost jsme ale vyzkoušet nemohli, protože v sedanu i hatchbacku byl infotainment nastaven do jakéhosi „nouzového“ režimu, kdy jej nešlo spustit. Co možná trochu zamrzí, co je vrchní část displeje částečně vystupující do prostoru, nové CR-V má multimediální systém vyřešení o něco elegantněji.

Rozhodně také nepotěší budíky, které jsou kompletně digitální. Oproti víceúrovńovému řešení předchůdce jde přehledností a čitelností o krok vpřed, klasická analogová čísla ale pořád v našich očích digitál převyšují. Uprostřed štítu je virtuální půlkruh otáčkoměru a rychloměr, ukazující pouze čísla, po stranách se zobrazují stav paliva v nádrži a další provozní informace. Abychom ale jen nekritizovali, líbilo se nám zpracování i výběr měkčených plastů na většině míst, která jsou v dosahu cestujících vpředu. Chybět pak nebude ekologická funkce Econ, u níž za úspornou jízdu sbírá řidič virtuální kytičky. Taková řekněme trochu motivující zbytečnost.

Pod kapotou najdeme zatím jen přeplňovaný litrový tříválec nebo přeplňovanou čtyřválcovou patnáctistovku. Obě jednotky spolupracují se šestistupňovým manuálem nebo automatem CVT, turbodiesel i-DTEC přijede spolu s kombi příští rok. To se dočkáme rovněž sériové verze provedení Type R, představované ve francouzské metropoli jako agresivní koncept. Je až skoro s podivem, jak moc se právě Type R v detailech shoduje s výše kritizovaným sportovním paketem. Čistokrevná sportovní verze samozřejmě dostala mnoho ještě dynamičtějších prvků, zároveň disponuje větším množstvím detailů z uhlíkových vláken, schválně ale v základních linkách oba modely porovnejte. Co u Type R zaujme, to je mohutné zadní křídlo a nasávací otvor v kapotě, připomínající doby zápolení Imprezy WRX STI a Lanceru Evo. Co už se líbí méně, to je difuzor s centrálně umístěnými koncovkami výfuku. Dvě by seděly, třetí mezi nimi, která je navíc menší, je už ale trochu navíc. Působí to až zbytečně tunersky.

Co bude pod kapotou můžeme jen spekulovat, jednou z možností je dvoulitrové čtyřválcové turbo. Zpět ale k běžným verzím, ty se na trhu objeví na jaře příštího roku, do Česka se pak dostane i elegantní sedan. Celkově pak nutno uznat, že desátý Civic je velice zajímavou alternativou k Astře, Golfu nebo Octavii. V některých ohledech jsou Němci pořád ještě o kousíček dál, vnitřním prostorem ale bude Japonec těžko hledat konkurenci. Klíčové pak budou jízdní vlastnosti, jimiž Civic v rámci třídy vždy tak trochu vynikal. A k otázce v úvodu – zařazení do klidnějších vod nižší střední třídy vozu neublížilo, ba naopak je třeba řešení palubní desky nyní o hodně přehlednější, a to přesto, že bychom místo digitálních viděli raději analogové budíky.