Provozovatelem serveru autoroad.cz je
INCORP MEDIA GROUP s.r.o., IČ: 118 23 054
Autosalon v japonské metropoli je každé dva roky plný nejrůznějších kreací, které mají obvykle k sériové výrobě stejně daleko, jako naftové motory Volkswagenu k nízkým emisím. Na stánku Daihatsu však vedle netradičního minibusu Noriori budou i o něco normálnější automobily.
Začít můžeme konceptem D-base, což je 3,4 metru dlouhý, 1,48 metru široký a 1,49 metru vysoký hatchback třídy kei, ukazující pravděpodobnou podobu nástupce modelu Mira. Jeho karosérie je laděna do modrobíla, což vytváří zajímavý kontrast s dalšími, do veselých barev oděnými koncepty automobilky. Zpět však k Daihatsu D-base, jehož nevýraznějším prvkem je aerodynamický bodykit karosérie, 18palcová kola a lišta masky chladiče, protažená na celou šířku auta. V sériové podobě jistě neuvidíme dvouramenný volant, netypická sedadla nebo digitální přístrojový panel s modrým podsvícením. Naopak volně stojící obrazovka multimediálního systému je téměř tutovkou. Pod kapotou najdeme zážehový tříválec o objemu 0.66 litru, jehož spotřeba je díky regenerativnímu brzdění, bezestupňovému automatu i nízké hmotnosti jen 3 l/100 km.
Na stejném základu, dokonce i se stejnou délkou a šířkou, avšak výškou 1,67 metru, stojí kei MPV Hinata. Svým vzhledem jasně naznačuje, že jde o druhý z konceptů, jehož sériová výroba nemusí být nutně daleko. U tohoto modelu vsadilo Daihatsu na přírodní barvy, proto je karosérie laděna do zelena, zatímco uvnitř doplňuje světlou palubní desku dřevem obložená středová konzole a volant. Podlaha je pokryta kobercem, který na první pohled připomíná trávník. Hlavním trumfem Hinaty jsou ale sedadla, v případě obou předních otočná o 360 stupňů. Rozpohybování má na starosti tříválec o objemu 0.66 litru, doplněný o bezestupňový automat.
1995 mm vysoký oranžový model Tempo představuje cateringové auto nové generace. Nejen, že se v zadní části nachází prodejní pult, ale v útrobách je též místo na vaření a ukládání potravin. Ve spodní části je světelná tabule, na níž může prodejce umístit svou reklamu. Pod kapotou je opět tříválec o objemu 0.66 litru, doplněný o turbodmychadlo, pohánějící výhradně přední kola.
Nejbizarnějším projektem je zcela určitě podivně roztomilý koncept minibusu Noriori (v překladu nástup a výstup) s obrovskými bočními zelenými posuvnými dveřmi a nízkou světlou výškou, která se po zastavení ještě o něco sníží. Není to samoúčelné, protože to ulehčuje nájezd a výjezd vozíků pro hendikepované (ty se dovnitř vejdou nejvýše dva). Díky vnitřní výšce 1995 mm se ani ti největší dlouháni nemusejí bát, že by hlavou naráželi do stropu auta. Evergreenem se stalo použití 0.66litrového tříválce.
Zvýšené kombíky jsou fantastickým příkladem toho, jak jsou vlastně všechna SUV zbytečná a právě proto je mám tak rád. Dnes testované Volvo nabídne kvalitnější materiály uvnitř, než minule testovaný Mercedes GLE, světlá výška je vyšší než u Kodiaqu a výbavou dokáže konkurovat luxusním německým limuzínám. To vše za podobnou cenu ekvivalentně ojetého trojkového Superbu Scout, který je o úroveň níž. Má to vůbec nějaký háček?
Prémiová SUV jsou u nás velice oblíbená a na silnicích jich vídáme opravdu mnoho. Pořizovací ceny ovšem běžně atakují hranici 3 milionů korun, což není úplně málo. Není tak divu, že se lidé rozhlíží i na trhu ojetých automobilů, kde jsou ceny podstatně příznivější. Jak jezdí tento bílý kousek z roku 2020?
