Tatra JK 2500 dostala během let mnoho názvů. Pravdou však je, že původně se nejmenovala ani Tatra. Její původ bychom totiž nalezli v továrně Karosy, kde na vzniku tohoto nádherného vozu pracoval od roku 1951 talentovaný konstruktér jménem Július Kubinský.
Vývoj automobilu nejprve probíhal s posvěcením samotné Karosy, poměrně brzy však byla továrna zaplněna jinými rozpracovanými projekty s vyšší prioritou, což vedlo k zastavení vývoje prototypu JK 2500. Kubinský se však svého snu nevzdal a na vývoji vozu pracoval ve vlastní garáži kdykoliv měl volný čas. Díky jeho nadšení i odhodlání byl vůz hotov v roce 1955.
Prostorový rám vozu, na kterém jsou umístěny ručně vyráběné panely karoserie, byl ručně svařen z bezešvých ocelových trubek, zadní náprava je typu De Dijon a přední náprava, spolu s řízením, údajně pocházela z německého vojenského vozu KdF. Kola i brzdy v prvním prototypu pocházely z vozu Lancie Aurelia.
Jak jste si jistě všimli, během stavby na voze nebyl použit jediný díl z Tatry, ačkoliv vůz je všeobecně znám právě pod značkou této automobilky. Za to může pohonná jednotka, se kterou konstruktér během návrhu počítal. Ostatně samotná název JK 2500 odkazuje na jméno konstruktéra a objem vzduchem chlazeného osmiválce.
Původně zamýšlenou motorizací vozu měl být motor určený pro Tatru 603, jeho vývoj však v té době nebyl ukončen, proto Kubinský sáhl po šestiválci z Alfy Romeo S6 o výkonu 90 koní. Výkon tohoto motoru předávala na zadní kola manuální čtyřstupňová převodovka, která také pocházela z vozu Alfa Romeo.
První tatrovácký vzduchem chlazený osmiválec, který dostal Kubinský k dispozici, však nebyl tím, po čem toužil. Šlo totiž o motor původně určený do nákladní Tatry 805, jehož výkon byl pouhých 75 koní. Přesto byl do vozu zabudován a spolu s ním se poprvé představil veřejnosti roku 1956 v časopise Svět motorů, kde byl vůz uveden pod titulkem "Také to dovedeme".
První osobní setkání s veřejností pak vůz roku 1958 zažil v Kopřivnici, kde byl slavnostně odhalen. Tatra JK 2500 vzbudila mezi lidmi obrovský poprask a nadšení. Kubinský dostal od ředitele Tatry nabídku ke změně místa z Karosy do Tatry a ihned se uvažovalo o výrobě prvních 5 kusů pro zákazníky.
Ještě před výrobou však proběhlo dvoutýdenní testování, na které se vůz JK 2500 dostavil už s novým motorem z Tatry 603 o výkonu 140 koní, účinnějšími bubnovými brzdami a namontována byla i nová kola vlastní výroby, která přiváděla k brzdám více vzduchu, ochlazovala je a zvyšovala jejich účinnost. V této konfiguraci pak dokázala Tatrovka dosáhnout rychlosti až 200 km/h.
Na výrobu vozu však nikdy nedošlo. Na světa tak jezdil jeden jediný kus, který měl ve svém vlastnictví jeho konstruktér, Július Kubinský, celých 13 let. Poté vůz prodal a od té doby o něm nikdo neslyšel. Možná je ve vlastnictví tajemného sběratele a možná tiše čeká v opuštěné stodole na své nalezení, restaurování a oprášené zašlé slávy. Bezesporu se však jedná o jeden z nejkrásnějších automobilů, jaký kdy na našem území vznikl.