Mercedes, známý pod kódovým označením 124 (první písmenko se lišilo podle typu karosérie), se dodnes těší velké popularitě. Překvapení to není, uvážíme-li, jak velký nájezd tato auta vydrží a jakou technickou vyspělostí na dobu svého představení, tedy polovinu osmdesátých let, disponují. Sedan s označením W124 i kombi s označením S124 je navíc již nějakou dobu v Německu možné přihlašovat na veteránské značky s písmenem H na konci. Příští rok do tohoto klubu vstoupí další zástupce řady 124, a sice kupé s označením C124. To se poprvé ukázalo na ženevském autosalonu 1987 a představuje přímého předchůdce dnešní třídy E Coupé.
Základem kupé se stal sedan, avšak s rozvorem zkrácením o 85 milimetrů. Technici zároveň vyztužili A-sloupky, prahy nebo dveře, a to z důvodů eliminace středových sloupků původního sedanu. Oproti němu bylo kupé ale mnohem elegantnější, nepostrádalo ale prvky typické pro řadu 124 – například velké přední světlomety a chromovanou masku chladiče. Zpočátku charakteristickým prvkem bylo pro kupé kontrastní obložení spodní části dveří mezi podběhy na úrovni obou nárazníků. K dispozici byly dva odstíny šedé, po první modernizaci v roce 1989 došlo poprvé i na jednobarevnou karosérii. Od sedanu se kupé dále odlišovalo i provedením zadních světel.
Elegantní profil velkého kupé s trojcípou hvězdou. | foto: Mercedes-Benz
Co naopak zůstalo zachováno, to byla vysoká technická vyspělost. S ostatními karosářskými variantami tak C124 sdílela například pokrokové nezávislé víceprvkové zavěšení vzadu, na jehož konstrukci se podílel počítač. Za příplatek bylo možné rovněž pořídit samonivelační odpružení zadní nápravy ve stylu francouzského Citroënu. Výbava mohla zahrnovat prvky jako vyhřívaná zpětná zrcátka, vyhřívané ostřikovače, a to včetně nádrže s vodou, poloautomatická klimatizace nebo ABS (pro provedení 300 CE). Později se dostalo také na čelní airbagy. Podobnou výbavou se tehdy vyznačovaly jen vrcholné limuzíny. Jak již bylo naznačeno, celá řada 124 se podrobila dvěma modernizacím – ta méně zásadní, například s paketem Sportline, přišla v roce 1989, druhá z roku 1993 změnila nejen vzhled vozu, ale zároveň poprvé zavedla označení třída E.
Když se C124 objevila od dubna 1987 na vybraných evropských trzích, byla k dispozici ve dvou variantách. 230 CE dostala 2.3litrový čtyřválec o výkonu 97 kW (132 k) s točivým momentem 198 Nm, který byl standardně vybaven pětistupňovou manuální převodovou. Za příplatek bylo možné sáhnout po čtyřstupňovém automatu. Silnější specifikaci představoval třílitrový šestiválec 300 CE s výkonem 132 kW (180 k), točivým momentem 255 Nm a pětistupňovou manuální nebo čtyřstupňovou automatickou převodovkou. V roce 1990 se objevil základní model 200 CE s dvoulitrovým čtyřválcem o výkonu 87 kW (118 k) a později 100 kW (136 k), jenž byl ale určen výhradně na vývoz.
Po modernizaci v roce 1993 došlo například na nová zadní světla. | foto: Mercedes-Benz
To někdejší vrcholná verze 300 CE-24, představená v roce 1989, s třílitrovým šestiválcem o výkonu 162 kW (220 k) s točivým momentem 265 Nm a pětistupňovým manuálem nebo čtyřstupňovým automatem byla dostupná i na domácím trhu. V roce 1992 převzala pozici modelu CE-24 verze 320 CE s 3.2litrovým šestiválcem o výkonu 162 kW (220 k) s točivým momentem 310 Nm a stejným výběrem převodovek. Níže stálo provedení 220 CE s 2.2litrovým čtyřválcem se sílou 110 kW (150 k) a 210 Nm, na výběr byla manuální i automatická převodovka. O dvanáct měsíců později došlo ke změně nomenklatury celé modelové řady, z 230 CE se stala třída E 230 Coupé, z 320 CE třída E 320 Coupé a z 200 CE třída E 200 Coupé, dostupná s výkonem 100 kW (136 k) a točivým momentem 190 Nm nyní již také v Německu. Většina motorů byla pro lepší emisní hodnoty vybavena třícestným katalyzátorem.
Roku 1993 se v nabídce třídy E Coupé objevila varianta 36 AMG, jež se tak stala jedním z prvních společných modelů obou výrobců (dohoda byla podepsána v roce 1990). Pod kapotu si našel cestu šestiválec o objemu 3.6 litru, naladěný nejprve na 195 kW (265 k) a 385 Nm, od roku 1994 pak výkon stoupl na 200 kW (272 k). Podobně jako u všech ostatních verzí byla poháněna zadní kola, v tomto případě ale jen prostřednictvím čtyřstupňového automatu. Model s trojicí možná až magických písmenek byl také jedním z posledních v historii C124, jehož kariéra se ke svému konci nachýlila ve druhé polovině roku 1996. Celkem ve městě Sindelfingen vzniklo 141 498 kupé, nejpopulárnější se ukázalo být provedení 300 CE.
