Příběh českého vynálezu, řádně česky pojmenovaného dálníku, se spolu se jménem Jan Anderle proplétá celým minulým stoletím. U nás se výroby nikdy nedočkal.
V jednom z nedávných článků jsem narazil na podobnost s českými dálníky. Vzhledem k tomu, že na tyto projekty se již téměř zapomnělo, je, myslím, vhodné, připomenout si je krátkým článkem.
Jan Anderle, tvůrce dálníků, byl výborným pilotem již v meziválečném období. Sloužil v armádě a to s výborným hodnocením. Létal na mezinárodních soutěžích a především létal jako zkušební pilot v ČKD.
Za druhé světové války nemohl Jan Anderle létat a proto si musel najít jinou činnost. Začal vyrábět dálníky. Sestrojil první kusy Dálník 1 a 2. S karoserií od Sodomky a konstrukcí z motocyklu šlo věru o zajímavý stroj.
Dálník jezdil, podobně jako motorka, jen po dvou kolech. Aby se při stání a pomalé jízdě nepřevrátil, bylo možné pedálem vysunout dvojici koleček, po jednom na každé straně. Motor ležel vepředu. Anderle se snažil nabídnout s úsporností motorky pohodlí auta. Ostatně dobové prameny udávají, že tento dvousedadlový vůz spotřeboval jen 4,5 litru benzínu na 100 kilometrů.
Epocha výroby dálníků byla po válce přerušena. Jan Anderle se mohl opět pustit do létání a s výrobou dálníků přestal.
Vše se změnilo čtyři roky po konci války, po koministickém převratu. Jan Anderle v roce 1949 zůstal na přání zákazníka při předváděcích letech nového letadla delší dobu v zahraničí, než měl povoleno a byl odsouzen za špionáž k trestu smrti. Trest mu byl později snížen na 15 let.
Nakonec strávil pět let v dolech v Jáchymově a další dva roky ve vězení, dalších pět let poté pracoval na nucených pracích na přehradě Lipno.
Protože ani po uplynutí trestu nemohl létat, vrátil se ke stavění dálníků. Nové modely se ale i přes snahu pana Anderleho nikdy nezačaly sériově vyrábět.
V roce 1967 Jan Anderle emigroval a vrátil se k létání. Když bu byla vlivem věku odňata letecká licence, vrátil se opět ke svému nenaplněnému snu, k dálníkům.
Teprve na Západě se dočkal. Ve Švýcarsku se podařilo homologovat dálníky podle jeho vlastní konstrukce, kde se podobné vozy vyrábí dodnes. Vyrábí je například firma Peraves. Sám Jan Anderle se ale sériové výroby svého snu nedočkal. Zemřel v roce 1982 krátce po postavení prvního prototypu.
My jen můžeme litovat, že tehdejší doba neumožnila vývoj takto zajímavého stroje i u nás.
Mladoboleslavská automobilka Škoda Auto představila světu svůj nejnovější crossover, Škoda Epiq. Nejdostupnější elektrické auto značky se dosud ukazovalo pouze jako designová studie, nyní se ale Epiq představil v Mnichově po boku dalších koncernových kompaktních crossoverů koncernu Volkswagen. Přestože detaily ohledně výbavy a cen zůstávají tajemstvím, víme, že cena by měla začínat na částce kolem 600 000 Kč. Sériová výroba započne už příští rok.
Minulý týden nám dělalo společnost velice příjemné SUV, které skvěle vypadá, výborně jezdí, má rozumný nájezd kilometrů a nestojí majlant. Potěší především řidiče, kteří si potrpí na špičkovou ergonomii, nízkou spotřebu a velmi dobré jízdní vlastnosti. Má to vůbec nějaký háček?
Kodiaq druhé generace už nějaký čas brázdí české silnice a tak se na trhu s ojetými vozy začaly objevovat první vlaštovky. Jednu takovou jsme si v nejnižší výbavě Selection vybrali do naší dnešní recenze. Jedná se o roční auto z Mototechny s nájezdem necelých 27 tisíc kilometrů za 940 tisíc, což je proti ceně nového vozu aktuálně úspora přes 250 tisíc korun. Má to nějaký háček?
Do dnešní recenze dorazil Elroq, který si v prodejích vede od uvedení na trh velmi dobře. Většinou testujeme auta v nejvyšších výbavách, ale tentokrát jsme záměrně do testu vzali co možná nejlevnější provedení, abychom zjistili, zda-li základní verze v testu obstojí.