Scion založila Toyota v roce 2003 s cílem zaujmout mladší zákazníky. Tento cíl se jedné z nejmladších automobilek dařilo plnit se střídavým úspěchem. Možná i proto se jej Toyota rozhodla zavřít a jeho modely integrovat do své nabídky. Podle oficiálního vyjádření je to ale pro Scion vlastně krok dopředu…
Za třináct let produkce se Scionu povedlo vyrobit více než milion automobilů, z toho lehce přes 56 tisíc v loňském roce. Nejúspěšnější bylo v tomto směru kupé tC s více než 418 tisíci vyrobenými kusy. 70 procent zákazníku značky si pro model z portfolia Toyoty přišlo vůbec poprvé, dobrá polovina byla mladší než 35 let (značka jako celek má věkový průměr 36 let). A když už jsme u věkových čísel, nelze opomenout, že již zmiňované kupé tC má nejmenší věkový průměr svých majitelů (29 let) v celém automobilovém průmyslu.
To jsou čísla, která se na první pohled zdají relativně uspokojující a ve své tiskové zprávě je tak prezentuje i Toyota. Na druhou stranu je ale rozhodnutí zavřít Scion v souladu s tím, co zákazníci chtějí (to je asi doloženo klesajícími prodeji). Dnešní mladí řidiči totiž podle japonské automobilky hledají auto, které bude sice vypadat dobře, zároveň ale splní rostoucí požadavky na praktičnost. A tímto vozem má být Toyota, jíž konec konců mnohdy řídí rodiče mladých řidičů.
Ředitel severoamerické divize Toyoty Jim Lentz dokonce tvrdí, že zrušení Scionu pro něj ve skutečnosti není krokem zpět. Naučil totiž svou mateřskou automobilku, jak přistupovat k mladým zákazníkům, čím je zaujmout. Ve výsledku je to tak podle Lentze velký krok dopředu pro Toyotu.
Datum „smrti“ Scionu bylo stanoveno na letošní srpen. Právě tehdy začne integrace stávajícího portfolia do nabídky Toyoty. Tím tedy zároveň odpovídáme na otázku, co bude se současnými modely Scionu. Tedy vlastně třemi z nich - těmi jsou sedan iA (upravená Mazda2 Sedan), hatchback iM (Toyota Auris) a kupé FR-S (Toyota GT86/Subaru BRZ). Výjimku z řady tvoří kupé tC, které v srpnu čeká konec výroby. Naopak ještě nepředstavené SUV C-HR půjde rovnou pod Toyotu.
Zvýšené kombíky jsou fantastickým příkladem toho, jak jsou vlastně všechna SUV zbytečná a právě proto je mám tak rád. Dnes testované Volvo nabídne kvalitnější materiály uvnitř, než minule testovaný Mercedes GLE, světlá výška je vyšší než u Kodiaqu a výbavou dokáže konkurovat luxusním německým limuzínám. To vše za podobnou cenu ekvivalentně ojetého trojkového Superbu Scout, který je o úroveň níž. Má to vůbec nějaký háček?
Prémiová SUV jsou u nás velice oblíbená a na silnicích jich vídáme opravdu mnoho. Pořizovací ceny ovšem běžně atakují hranici 3 milionů korun, což není úplně málo. Není tak divu, že se lidé rozhlíží i na trhu ojetých automobilů, kde jsou ceny podstatně příznivější. Jak jezdí tento bílý kousek z roku 2020?