Honda CR-Z vyjela poprvé do světa v roce 2010, a ačkoliv na prvního pohled působila hodně sportovně, pod její kapotou se objevilo výhradně hybridní pohonné ústrojí. Možná i to byl jeden z důvodů, proč ideový nástupce modelu CR-X nebyl prodejně úspěšný a před dvěma roky v Evropě skončil. Nyní se vůz stahuje úplně, v Japonsku jde při té příležitosti do prodeje speciální rozlučková edice.
CR-Z nejspíše nikdy nedosáhlo úspěchů, který Honda při uvádění na trh tak trochu očekávala. Vůz sice sesbíral několik lokálních cen pro nejlepší vůz roku a prodejně první měsíce v USA i Japonsku zářil, zájem ale postupně opadal a v Evropě se model nikdy neuchytil. Po šesti letech výroby tak přichází nevyhnutelný konec, zlepšený alespoň uvedením edice Final Label. Ta přináší především vizuální změny, podpořené specifickou modrou metalízou (dále jsou dostupné odstíny bílé a žluté, respektive kombinace žluté a černé a modré a černé) a dvoubarevnými 17palcovými koly.
Žádná rozlučková edice nemůže existovat bez specifických log, které se objevují vyšité na anatomických sedadlech. Před voličem převodovky je potom malá plaketka s označením vozu. Dveře obsahují kůží čalouněné loketní opěrky, na středové konzoli se objevuje navigační systém. Tím ale změny víceméně končí, pod kapotou i nadále pracuje hybridní pohonné ústrojí se zážehovou patnáctistovkou. To poskytuje CR-Z 132 koní a 190, respektive 172 Nm. První hodnota platí pro šestistupňový manuál, ta druhá pro bezestupňový automat CVT.
CR-Z Final Label může být vybavena oběma převodovkami, cena je vždy stejná – 2,8 milionu jenů (cca 646 000 korun). Zájemci v Evropě mají smůlu, rozlučková série bude k mání pouze v Japonsku. Honda ale údajně pracuje na CR-Z druhé generace, která by se mohla dostat také k nám.
Zvýšené kombíky jsou fantastickým příkladem toho, jak jsou vlastně všechna SUV zbytečná a právě proto je mám tak rád. Dnes testované Volvo nabídne kvalitnější materiály uvnitř, než minule testovaný Mercedes GLE, světlá výška je vyšší než u Kodiaqu a výbavou dokáže konkurovat luxusním německým limuzínám. To vše za podobnou cenu ekvivalentně ojetého trojkového Superbu Scout, který je o úroveň níž. Má to vůbec nějaký háček?
Prémiová SUV jsou u nás velice oblíbená a na silnicích jich vídáme opravdu mnoho. Pořizovací ceny ovšem běžně atakují hranici 3 milionů korun, což není úplně málo. Není tak divu, že se lidé rozhlíží i na trhu ojetých automobilů, kde jsou ceny podstatně příznivější. Jak jezdí tento bílý kousek z roku 2020?